Martin: Koncerty nebudou politická shromáždění


V rozhovoru pro francouzský deník Ouest France s Martinem probíral Philippe Richard témata písní na albu Spirit, pozadí jejich skládání, a jak jinak, rozhovorem se táhly i úvahy o světě okolo nás...




Vaše nové album je hodně ponuré. S písní "Where's The Revolution" jste zamýšleli dostat lidi ven, do ulic?

Martin: Určitě jsem tou písní nezamýšlel povzbuzovat lidi k tomu, aby šli do ulic a tropili násilí. Ale odráží to můj pocit, že politický systém se hroutí. Když jsme začínali s nahráváním alba, byli jsme naštvaní z toho, co se v Americe děje. A skončilo to ještě hůř. Píseň "Where's The Revolution" jsem napsal v roce 2015. To Donalda Trumpa ještě nikdo nebral moc vážně, volební kampaň teprve začínala. Ještě nebylo jasné, jak dopadne referendum o Brexitu. Je ale zajímavé, že když jsme teď vydali album, texty získaly ještě víc na svém významu. Krize na světě následují jedna za druhou. A je těžké si ještě udržet naději. Dokonce i pozitivní akce mají negativní dopady. Vemte si konflikt v Sýrii - v Evropě sice jednali pozitivně, když přijímali uprchlíky, ale podnítilo to nárůst populismu.

V písni "Scum" odsuzujete něčí opovrženíhodný charakter. Je to obzvlášť násilný text. Na koho tím odkazujete?

Martin: Neřeknu vám, koho jsem tím myslel. Ale mám tu píseň rád - tu její agresivitu, a celkovou atmosféru, která se hodně liší od toho, co obvykle nahráváme.

Dave Gahan se autorsky podílel na čtyřech z dvanácti písní, včetně jedné společné s tebou. Už jste našli svojí rovnováhu, při skládání alba?

Martin: Spolupracuje při psaní na každém albu od roku 2005. Má tři písně na každé z posledních tří desek.

Nahráli jste mnohem víc písní, než se nakonec dostalo na album. Jak byl provedený finální výběr?

Martin: Na hodně písních jsme se shodli. Ale vždycky tu je určitá "šedá zóna" songů, které můžou, nebo nemusí být zařazeny. Nakonec byl při konečném rozhodování o tom, co se objeví na albu, pověřen nejvyšší autoritou producent James Ford. Protože i když jsi přesvědčený, že volíš to co je nejlepší pro kapelu, můžeš mít nevědomky i jiné motivace. Byla dobrá věc, předat tu moc někomu nestrannému.

S Jamesem Fordem jste spolupracovali poprvé, po tom co jste nahráli tři desky s Benem Hillierem...

Martin: Klidně bych s Benem dělal dál, po zbytek mé kariéry! Mám ho rád jako producenta, i jako člověka. Ale potřebovali jsme nějakou novou výzvu. Znal jsem trochu jeho projekt Simian Mobile Disco, a některé kapely, které produkoval, jako třeba Arctic Monkeys. Když se jsme se o něm poprvé začali bavit, poslechli jsme si i jeho další produkci. Co mě nejvíc zaujalo, bylo jak se dokázal pohybovat v rozlišných hudebních žánrech, a přitom všechno znělo fantasticky.





Spirit jste nahrávali v Santa Barbaře, kde žiješ ty, a v New Yorku, kde žije David. Byl to způsob, jak být trochu doma?

Už od alba Playing The Angel, a vlastně už částečně od Exciteru nahráváme téměř vždy v Sound Design v Santa Barbaře. Je to vynikající studio. Ale ano, také máme oba rodiny. Snažíme se, abychom měli pro práci příjemné podmínky. Být v dosahu rodiny, a občas se vrátit domů a strávit s nimi nějaký čas i během nahrávání, to určitě albu prospělo. Všichni tak nějak cítíme, že je důležité udržet nás během tohoto období v dobré náladě ! (směje se).

V písni Eternal zpíváš ty. Text je věnovaný tvé malé dcerce. Malé světélko otcovské něhy uprostřed jinak temného alba?

Martin: Byť se to možná může zdát, ale tato píseň není příliš optimistická. Je to svým způsobem druh černé komedie, o snaze ochránit dítě, když přichází atomový výbuch. To je něco, čeho se začínám obávat. Donald Trump neovládá svůj vztek a zuří, když si tropí žerty na jeho účet v Saturday Night show. Co bude dělat ve vypjatých situacích mezi jadernými velmocemi?

OK. Ale snad se shodneme na "So Much Love" - to je mnohem optimističtější song že?

Martin: To byla píseň, kterou jsem pro Spirit napsal jako poslední. Vzhledem k tomu, že většina alba je pesimistická, museli jsme najít nějakou rovnováhu. Fajn, svět je sice v hrozném stavu, ale stále mám v sobě hodně lásky, a to mi nikdo nemůže vzít.

Píseň "You Move" je o touze. Dali jste ji dohromady společně s Davidem. Je to také kousek, který přispívá k prosvětlení atmosféry?

Martin: Měl jsem základní ideu, kterou jsem poslal Davidovi. Ten napsal text a melodii pro zpěv. Pak mi to poslal zpět, a já to dokončil. Je to jedna z nepolitických písní, ale je v ní jistá dvojznačnost. To je něco, o čem jsme mluvili i s Jamesem Fordem. Posluchač by neměl dostat do rukou album, které je kompletně temné a těžké.

Tvoje texty se mi nezdají příliš politické - spíš než to ve mě vyvolávají pocit bezmocnosti, tváří v tvář událostem. Ale také nedostatek empatie mezi lidmi, selhání komunikace...

Martin: Svět se víc a víc ubírá tímhle směrem. Naše závislost na technologiích tomu vůbec nepomáhá, byť to není ten hlavní problém. Všichni jsme (a počítám i sebe) neustále zavěšení na svých smartphonech a tabletech. Mám 14letého syna, a ten tráví až moc času na videohrách. Komunikuje se svými přáteli online, s tou herní helmou na hlavě, ale málokdy se potkávají v reálném životě.





Na koncertech, i ve videoklipech často používáš kytary Gretsch, které mají design jako old-school kytary z padesátých let. Je to trochu i jako kontrast vůči moderně vypadajícím syntezátorům?

Martin: Ony především skvěle zní...a samozřejmě vypadají nádherně.

Smrt Davida Bowieho v loňském roce hluboce zasáhla i vaší kapelu. Před pár dny zemřel Chuck Berry - ten tě také hudebně ovlivňoval?

Martin: Samozřejmě, Bowie byl naše největší ikona. Moje první album od něj bylo Ziggy Stardust. Ale když mi bylo deset, našel jsem koš plný desek, které patřily mojí mámě. Bylo to samé rock'n'rollové nahrávky - Elvis, Chuck Berry... Pro mě byl Chuck Berry první rock'n'rolový básník. Jeho texty jsou opravdu úžasné.

V květnu se chystáte na turné. Populismus bude téma, které se projeví i na jevišti?

Martin: Je to pravděpodobně naše nejvíc politické album. Ale já už se opravdu těším, až v Evropě odstartujeme naše koncerty. Rozhodně se nebudu každých 15 minut starat o to, co se děje ve zprávách, co říkají o Trumpovi... V první řadě to bude show. Naše koncerty stále budou velkým mejdanem, nikoliv politickým shromážděním. Jsme tady, abychom lidi dvě hodiny bavili, a pomohli jim na chvíli zapomenout na špatné zprávy. Naše zastávky ve Francii budou po vašich prezidentských volbách. Přeju si z celého srdce, aby byly dobře využity.



-sin-


    Zpět na hlavní stránku



     


Komentáře (nové dole):


sin :

4. dubna 2017, 08:53     

Koncerty budou určitě klasická černá oslava, jako obvykle. DM nejsou U2.

Martina mám rád, i když má s některými názory trochu hlavu v oblacích… Ale umělecké duše to tak holt mají.


Karel :

4. dubna 2017, 21:20     

Nevím proč neustále zmiňují Trumpa.USA se odjakživa pasovali za největšího zastánce svobody a demokracie a taky byl svobodně a demokraticky zvolen,tak v čem je problém?


pet :

6. dubna 2017, 19:25     

V tom čo je zač.


Ota :

7. dubna 2017, 14:24     

A čo je zač? Prvý politik, ktorý robí čo slůbil pred volbami a teda to prečo ho ludia zvolili?

Určitě to zase skončí u toho, že je to rasista, xenofob, populista a nebo rovnou fašista.

Nikdy jsem neměl rád levičáky a to, že moji milovaní DM jsou dnes levicoví aktivisté je pro mě celé jako špatný vtip. Politika v umění mě štve, ale že zrovna DM udělá polovinu nového alba politicky orientovaného a natočí klip se symboly nejhorší ideologie v dějinách lidstva s pocitem, že zachraňují svět, je pro mě to nejhorší s čím mohli se 14. albem DM přijít.


Karel :

7. dubna 2017, 21:53     

Naprosto souhlasim,moje řeč.


pet :

8. dubna 2017, 13:48     

Tak sa vykašlite na DM a počúvajte Bráník you patriotic junkies.


Karel :

8. dubna 2017, 20:23     

Sorry jako a Bráník je čo?


Lex Barker :

29. dubna 2017, 00:29     

Pro Otu-DM už přece měli levicové album 83 CTA a i v dalších albech v 80 letech se daly najít odkazy k jejich levicové orientaci,tak by to nemělo být až takové překvápko.

Přidej komentář :

Toto není spam.




Výpis všech článků