Martin: Kafkovy knihy mě zaujaly mezi prvními


Další výběr z aktuálních rozhovorů Depeche Mode pro média. O nové desce se rozhovoří jen zřídka, navíc novináři dostali instrukce, že se na ní zatím nemají ptát. A tak se řeč stáčí ke koncertům, k hudbě, a samozřejmě, k politice. To je totiž to, co Depeche Mode naznačili o albu Spirit - že bude inspirovat k zamyšlení o světě okolo nás...







Depeche Mode vždycky chtěli být kapelou, která je nějakým způsobem inovativní. Mohou fanoušci očekávat podobný trend i na vašem novém albu?

Fletch: Doufám že ano. S naším novým producentem jsme to dělali hodně jinak, mnohem rychleji. Pár střípků jsme pouštěli na tiskové konferenci... Chápu že je to pro novináře frustrující, nejraději by slyšeli celou nahrávku, a pak se o ní s námi bavili... Ale zatím můžu říct, že jsme s výsledkem nahrávání velmi spokojeni.

To co jsme slyšeli bylo hodně silné, nás to zaujalo!

Fletch: No vidíte, takže možná bysme měli vydat album, kde bude 30 písní s maximální délkou půl minuty! (smích)

Budete mít koncert v Řecku, v Aténách. Máte na nás dobré vzpomínky?

Fletch: O Řecku nemůžu říct nic špatného. Samozřejmě, zažili jsme tu tehdy tu noční můru, když se Davidovi udělalo špatně. Všechno šlo skvěle, pohoda, popíjel jsem vínko, a už jsme skoro šli na pódium. A najednou nám manažer povídá, že koncert musíme zrušit. Bylo to pro nás těžké, a samozřejmě i pro fanoušky. Ale na dalším turné už vše proběhlo v pořádku, byl to úžasný večer.

Myslíš, že malé vydavatelské labely jsou důležité, v dnešním hudebním průmyslu?

Fletch: Ano, a myslím že víc než kdy jindy! Začínali jsme také na malém nezávislém labelu Mute, a to byl nejspíš důvod, proč jsme uspěli. A i když jsme nyní pod Sony, stále jsme v kontaktu s Danielem Millerem, diskutujeme spolu, a je součástí našeho týmu. Myslím že malé labely jsou dnes důležité, protože můžete dělat věci v malých nákladech a levněji. Klasické kapely o 4-5 lidech to mají složité, když koncertují, náklady jsou větší, a výnosy malé.

Najde se v dnešní době ještě někdo, kdo změní hudební scénu tak, jako ji změnili v 80.letech Depeche Mode?

Fletch: Už asi ne. Abych se přiznal, poslední rok jsem moc hudby neposlouchal, měl jsem v uších hlavně Depeche Mode. Ale loni jsem jel pár vystoupení jako DJ, a poslouchal jsem velké množství taneční muziky. Bohužel, 99 procent z toho byla tragédie. I když, já asi nejsem úplně ta správná osoba, která by to měla posuzovat. Teď mě napadá, nedávno jsem mluvil po telefonu se svou dcerou, a ta mi povídala, že Martinova dcera hraje v kapele. Pouštěla mi i kousek písně. Je to ještě v plenkách, ale neznělo to nejhůř.

Zdroj: En Lefko





Davide, s kapelou jezdíš velká a náročná turné po celém světě. Jak se dá připravit, na takový maratón?

Dave: I když se připravím sebelíp, vždycky při prvních několika koncertech cítím intenzivní únavu. Ta první vystoupení jsou pro mě nejnáročnější. Ale musím sáhnout hluboko do sebe, a vydat to nejlepší. Dostanu toho od fanoušků na oplátku mnohem víc! Samozřejmě se udržuju fit sportem. Hodně mi pomíhá strečink a jóga.

Trvalo dlouho, než ses stal tím typickým Davem Gahanem, idolem na pódiu? A měl jsi sám v začátcích nějaké své idoly?

Dave: Ano, myslím že trvalo dobrých 15-20 let koncertování, než jsem se dostal do bodu, kdy už jsem mohl sdělit přesně to co jsem chtěl, a způsobem jakým jsem chtěl. Odhalovat takhle svou intimní část, to není jednoduché. Chce to určitý čas, než se to človek naučí. Líbí se mi Nick Cave, odvádí na jevišti úžasnou práci, způsob jaým podává své písně, a svou hudbu i texty, je to velmi působivé. A samozřejmě, David Bowie! To byl hudebník, který měl na mě největší vliv.

Zdroj: RTL2.fr



Martine, sleduješ současnou pop-music?

Martin: Poslouchám docela hodně rádio, když jsem v autě. A musím říct, že někdy nepoznám rozdíl mezi jednou a druhou písničkou. Je tu asi dvacítka kapel, které mi zní úplně totožně, stejný hlas zpěváka, stejný způsob zpěvu... A všechno to zní jako nějaká hudba k animáku Lví Král.

Doporučují ti něco tvoje děti?

Martin: Moje 25-letá dcera občas ano, ale na konkrétní názvy si nevzpomenu. Ona mi dělá celé playlisty, a někdy musím říct, že se mi to docela líbí. Je to normální 25-letá holka, ale má skvělý hudební vkus. A sama také hraje v kapele.

Jaké to je, být rockovou hvězdou v 25 letech, a v 55 letech?

Martin: Je to úplně jiné. Je pořád stejně fajn dělat muziku, ale jsou tu věci, které jsou teď prostě jinak. Tak například, už se neprobouzím každý den po nějakém tahu.

Jsi rodilý Brit, žijící v Americe. Co říkáš na výsledek hlasování o Brexitu, a co si myslíš o současné prezidentské kampani v USA?

Martin: Žiju sice v Americe už 16 let, ale Brexit mě vážně rozesmutnil. Evropa by měla zůstat jednotná. Myslím, že lidé, kteří hlasovali pro odchod Británie z EU , jsou podobné typy lidí, kteří volí Donalda Trumpa. Možná to jsou nespokojení občané, kteří cítí křivdu, když se jim nedaří tak dobře jako ostatním, a volí protest. Ale tohle přesně může vést k zhroucení systému. Je to nebezpečná doba.

A koho budeš volit v Americe?

Martin: Nemám zde volební právo. Žiju zde, ale nechal jsem si britské občanství.

Zdroj: Vanity Fair





Kdyby jste si mohli vyrazit a pokecat s nějakou historickou osobností, koho byste si vybrali?

Fletch: Těch je tolik... Asi Winstona Churchilla. To byl chlápek! Whisky, doutníky...ale samozřejmě důležité je, kolik toho vykonal. A potom s mladým Elvisem, a Frankem Sinatrou.

Martin: Davida Bowieho. Byl to můj největší idol. Potkali jsme se sice dvakrát nebo třikrát, ale vždycky to byla jen chvilka. Nikdy jsme si pořádně nepokecali.

A koho byste chtěli potkat ze současnosti?

Fletch: Docela rád bych se sešel s Obamou. Toho hodně respektuju. A asi s nějakým fotbalistou.

Martin: Chtěl bych potkat Donalda Trumpa. Chtěl bych mu totiž říct : "Sakra, chlape, co to vyvádíš ?!".

Co se podle vás na světě změnilo, od dob vašeho mládí?

Fletch: Všechno je úplně jinak. Hlavně v posledních čtyřech letech. Na světě se děje spousta zla. Jsou tu války, vzrůstá nacionalismus. A to dokonce i v zemích, jako je Francie. A pak je tu Brexit, a ty podivné prezidentské volby v Americe.

Martin: Všude kam se podíváš, je zmatek. Brexit je podle mě hrozná věc. Je to, jakoby se svět chtěl zase rozdělovat. Vůbec to není zdravé, to co se děje. Strašně v lidech stoupá rasismus. To pro lidi nebude dobré.

A co říkáte na všechny ty facebooky, všudypřítomné smartphony a podobně? Nepřepisuje to tvář světa?

Fletch: Ano, a jde to hodně rychle. Každý je neustále nalepený na mobilu, nebo monitoru počítače. Když si vzpomenu na časy, kdy mobily neexistovaly, tehdy jsme se s přáteli scházeli mnohem častěji.

Martin: Facebookový účet nemám. Chytrý telefon samozřejmě mám, jsem neustále připojený, a dělám na něm různé věci. I když si myslím, že někdy to není úplně zdravé. A světu to nějak neprospěje. Když začínalo arabské jaro, všichni říkali, že Facebook udělá svět lepším místem, a podívejte se, jak to tam vypadá teď.

Jaké máte oblíbené knihy a filmy?

Fletch: Teď ti nic neřeknu...ale čtu rád. Mám elektronickou čtečku, a mám v ní spoustu amerických kriminálek, z 50 a 60 let. Mám rád Raymonda Chandlera a jeho černý humor. Na nové filmy moc nekoukám, spíše tak na dokumenty.

Martin: Mám rád film "My Life Is A Dog" , doporučuju, jestli jste ho ještě neviděli. Nedokážu říct, jakou mám oblíbenou knihu. Ale pamatuju si, co mě poprvé opravdu zaujalo - byly to knihy od Franze Kafky.

Zdroj: origo.hu


Martin u hrobu Franze Kafky Praze, 1988




-sin-




    Zpět na hlavní stránku



     


Komentáře (nové dole):

Přidej komentář :

Toto není spam.




Výpis všech článků