Martin : Amerika je zkorumpovaná...


Rozhovor s Martinem Gorem pro Kaput Magazin vedla Gudrun Gut, německá muzikantka, která se Martinem už léta zná z hudební branže, takže vzniklo poměrně neformální povídání. Zde je část z něj...



Gudrun : Můj manžel tě pozdravuje, a ptá se , jak pokračují tvoje studia uměleckých věd?

Martin : No, jsou na stejném bodě, jako když jsme se naposled viděli ! (směje se)

Gudrun : Máš nějaké nové záliby?¨

Martin : Nové záliby..? Momentálně si nemůžu nic vybavit... Už nějakou dobu jsem tě neviděl, naposled to bylo, když jsme hráli v Berlíně?

Gudrun : Jojo, viděli jsme se před show. Ale bylo toho hodně hektické, na koncertech Depeche Mode je tolik lidí, a tolik jich s vámi chce mluvit...

Martin : Jo, Berlín je jedno z nejbláznivějších měst... Ale už si vzpomínám na nějaké nové hobby : docela mě v poslední době zaujaly dokumentární filmy. Hodně na ně koukám.

Gudrun : Zajímavé. Reálný svět je skutečně fascinující že? At už jde o zahradničení, nebo o politiku... Trochu jsem se zapojila do politiky, ohledně zviditelnění žen v hudebním průmyslu. Co si myslíš o postavení žen na poli elektronické hudby? Nedávno vznikl na internetu takový podpůrný projekt s názvem "Female Pressure : Women in Tech", (pozn.: blog, který sbírá fotografie žen ve studiích, či se syntezátory, při tvorbě elektronické hudby. Tento projekt shromáždil asi 1400 umělkyň) . Jak tohle téma vidíš ty?

Martin : Myslím že v muzice obecně, nejen v té elektronické, se angažuje víc žen než dřív. Vzniká tak hodně zajímavé hudby. Vypadá to, že v tomhle ohledu to hudbě prospívá. Ale když tak uvažuju o electro scéně, osobně mám pocit, že jich tu není pořád dost. Je to překvapující, když si vezmeš, jak je k tomu v dnešní době snadný přístup. Možná prostě tohle většinu žen nudí.

Gudrun : Já myslím že ne. Elektronická scéna je tak trochu klub chlapeckých nerdů, kteří by si ho rádi udrželi takový jaký je.

Martin : Vážně to tak je? Je těžké získat nahrávací smlouvu, a vydat album, jen proto že jsi žena?

Gudrun : Myslím že producenti a vydavatelé se s ženami moc nekamarádí. Je třeba těžší dostat se na festival. Podívej na line-upy většiny festivalů - maximálně deset procent tvoří ženy.





Gudrun : Poslouchala jsem tvé nové album "MG" a musím říct, že je skvělé. Fantastické !

Martin : Oh, děkuji.

Gudrun : Je to experimentálnější album. Vím jak rád máš klasické písně, a jak rád zpíváš, takže vůbec jsem nečekala že půjdeš tímhle směrem.

Martin : To je přesně důvod, proč se mi líbilo to udělat takhle. Dělá mi dobře, když přijdu s něčím, co ode mě lidi nečekají.

Gudrun : V dnešní době to většina hudebníků nemá lehké, co se týče finanční stránky věci. Je těžké se uživit jen z prodejů desek, a tak dále. Přemýšlela jsem, jak ovlivnily peníze váš život, jako popových hvězd. Můžete díky nim mít svobodu v tvorbě, neby byste ji měli tak jako tak?

Martin : ... (ticho)

Gudrun : Doufám že ti to nevadí, chápu že je tak trochu tabu, otevřeně mluvit o penězích, ale je to samo o sobě zajímavá otázka ne?

Martin : (směje se) myslím si že máme štěstí. I když v posledních letech celkově klesly prodeje hudebních nosičů, pořád máme obrovskou fanouškovskou základnu. Takže i přes ten pokles je to stále dost dobré. Dneska když kapely chtějí vydělat, vyrazí na turné. Trh s koncerty je dnes obrovský, mnohem větší než kdykoliv předtím. Ono to neznamená, že by byl menší zájem o hudbu, ale lidi si prostě řeknou, že pokud něco vyloženě nepotřebují k životu, nebudou za to platit. Ale zážitek z koncertu ještě zatím nejde sehnat zadarmo.

Gudrun : Žiješ už dlouho ve Spojených Státech chybí ti někdy rodná Anglie?

Martin : No, třeba taková banalita, jakou je fotbal. Mám permanentku na Arsenal, ale dostanu se na jejich zápasy tak dvakrát do roka. A taky trochu postrádám určitý evropský realismus. Američané - ne všichni, ale většina - jsou mimořádně optimističtí. Všechno je super, každý musí být šťastný... Někdy mi chybí evropský pesimismus.

Gudrun : vzpomínám si na něco podobného - když jsem chvíli žila v Los Angeles. Všechno jsem milovala. Ztratila jsem kritické přemýšlení. Dokonce jsem měla ráda i stupidní filmy. Ale když jsem se vrátila do Berlína, jako by se my mysl pročistila. Říkala jsem si - co se to se mnou stalo? Jako bych žila v nějakém snu. Divné..

Martin : Ćím déle žiju v Americe, tím víc si uvědomuju, jak zkorumpovaný je tady celý systém. Je mi jasné, že všude je určitá míra uplácení, ale tady to má mnohem hlubší kořeny, a sahá to od nejnižších vrstev až k samým špičkám. Třeba všudypřítomný lobbismus. Vím že lobbování může mít určitý smysl, a bylo to tady od samého počátku. Ale proč se teď musí lobbovat už absolutně pro všechno? Pozornost politiků, kteří by se mohli dostat do Kongresu získávají jen lidé, kteří mavájí penězi. To je prostě špatně... A když se podíváte do ordinací lékařů, uvidíte jak je tam uplácejí všechny ty krysy z farmaceutického byznysu, zvou je na obědy, a ovlivňují je, co mají nakoupovat za léky. A je to považováno za normální. Stalo se to součástí systému...

Gudrun : To je jedna ze stinných stránek kapitalismu... Je to nechutné.

Martin : Na druhou stranu, počasí je tu skvělé, a já osobně si nemůžu na nic stěžovat.

Gudrun : Teď žiješ v Santa Barbaře?

Martin : Ano.

Gudrun : Co plánuješ dál?

Martin : Psaní písní pro kapelu.

Gudrun : Skvělé!

Martin : Zatím nemáme žádné konkrétní plány, máme to teď mnohem uvolněnější. Jsem si jistý, že nikdo neplánuje vydání alba před rokem 2017.



-sin-




    Zpět na hlavní stránku



     


Komentáře (nové dole):


monghi :

12. května 2015, 09:24     

skvely rozhovor!!! diky :)

Přidej komentář :

Toto není spam.




Výpis všech článků