Magazín Sábado: Album plné naštvaných písní


Portugalský týdeník Sábado vydal rozhovor s Davidem Gahanem, ve kterém se otevřeně baví o svém životě, a také poodhaluje další názvy nových písní z chystaného alba Spirit, i pár dalších zajímavostí...




Pojmenovali jste vaše album "Spirit". Odkazuje to k něčemu duchovnímu, nebo to má i jiné podtexty?

Chtěli jsme, aby o tom lidé přemýšleli. A aby to v nich vyvolalo otázky. Nejdůležitější otázkou je : "Kam se vytratila lidská sounáležitost? ". Je nezbytné o tomhle přemýšlet v dnešní době, kdy žijeme ve světě, který směřuje k rozdělování. Musíme se na chvíli zastavit, a uvědomit si, že tohle všechno už tu jednou bylo...

Potřebujeme víc táhnout za jeden provaz?

Přesně tak. Je to i myšlenka písně Revolution, ze které jste slyšeli ukázku na tiskové konferenci. Myšlenkou je, přimět lidi k nějaké revoluci. Tím je myšleno, jít jinou cestou než jak je to teď. Místo toho, abychom neustále vyčítali druhým že jsou jiní, proč raději neoceňujeme to, v čem jsme si podobní? Samozřejmě, někteří lidé jsou na tom lépe než jiní, a mnozí potřebují pomoc... Ale jaký má smysl stavět zdi? Žijeme v době návratu zdí, a přetrvávajících válek. Musíme opravdu žít takhle? Copak jsme se už dost nepoučili z minulosti?


Ze zpěvákových slov je znát naštvanost... A naštvaně znějí i názvy písní, které nám prozrazuje, byť dodává že to ještě nemusí být jejich definitivní podoba: "Revolution, Poison Heart, Scum, Fail, Worst Crime, Backwards, Eternity, No More, Cover Me." Překvapivé je, že více než v polovině písní z alba má prsty právě Dave Gahan, ať už jako jejich autor, nebo spoluautor...


Ze začátku jsi dlouhou dobu pro kapelu neskládal žádné písně. Co tě postrčilo k tomu, že jsi začal také tvořit?

Dřív jsem neměl tu potřebu, cítil jsem se spokojený jako interpret. Ale jednou se stala věc, asi tak okolo roku 1999 nebo 2000, potom co jsme dokončili velké turné, a ještě než jsme začali nahrávat nové album... Tehdy jsem potkal v New Yorku chlápka, jmenoval se Ken Thomas, a s ním jsem začal zkoušet psát. On později také produkoval celé mé první sólové album Paper Monsters. Nedokážu vysvětlit co se vlastně stalo... Prostě jsem dospěl do bodu, kdy už mi nestačilo být jen zpěvák, a zpívat Martinovy písně. Začal jsem pociťovat touhu vyjádřit i své vlastní pocity a myšlenky.

S přibývajícím věkem jsi začal mít větší touhu něco vypovídat?

To jsem chtěl vždycky. A pozor - to že jsem zpíval písně, které jsem nenapsal, to neznamená že bych do nich nedokázal vložit své osobní pocity. Vždy si z nich vezmu něco svého a to se promítne do mého zpěvu... Tak to dělám dodnes. Stále je pro mě velkým potěšením zpívat velké hity kapely, které jsou od Martina. Ale teď už nechci jen tohle. Mám na srdci spoustu věcí, které bych chtěl vyzpívat, a udělám to, ať už v rámci Depeche Mode, nebo na sólových albech.

Třeba se Soulsavers, se kterými jsi natočil už dvě alba?

Nepochybně. Soulsavers byli na mé životní cestě zprvu malou boční uličkou, ale postupně přerostli ve velkou třídu.

Hudba Depeche Mode je většinou plná energie, ale texty jsou spíše temné. Je právě tenhle mix tajemstvím vašeho úspěchu?

Věřím že ano. Myslím, že si lidé uvědomují, že zpíváme o životě, a život má vždy ty dvě strany, svůj rub a líc. Tak rychle dokážeme z úplného smutku najednou vybuchnout radostí! V hudbě můžeme smíchat oba prvky, tak abychom dokázali zasáhnout, abychom provokovali myšlenky... Není to žádný trik - prostě se snažíme být sami sebou, a aby naše hudba odrážela to, čím jsme.

David Bowie byl tvůj idol z mládí. Jeho smrt tě určitě zasáhla...

Ano, toho lednového rána, když mi volali že umřel, cítil jsem hluboký zármutek. Vědel jsem už delší dobu, že na tom není dobře, ale netušil jsem že je to tak zlé. Byl to šok - vždycky mi byl velkým vzorem.

A stále je?

Ano. Mám takový sen, vždycky bych chtěl, aby mi moje zdraví umožnilo být kreativní až do úplného konce svých dnů, stejně jako byl David. On ještě na poslední chvíli pracoval na své brilantní desce Blackstar. Ale byl pro mě víc než jen idol - znali jsme se i z osobního života. Posledních 10 let jsme se potkávali v New Yorku, protože moje dcera Stella chodila na stejnou školu jako jeho dcera Alexandria. Bavili jsme se jako dva otcové, o rodině a tak. Takže pro mě jeho odchod byl jako ztráta blízkého člověka.





Nezačal jsi panikařit, že se ti tvoje rakovina může vrátit?

Smrt Davida Bowieho mi samozřejmě vyvolala nějaké myšlenky... Samozřejmě, mám strach z umírání, to je normální, ale v běžném životě tohle dokážu velmi dobře vytěsnit. Myslím, že když má od toho člověk odstup, tak ho to jenom posílí.

Ale jsi pod dohledem ne?

Samozřejmě, chodím do nemocnice na pravidelné prohlídky. Zrovna před pár týdny jsem jednu absolvoval, a řekli mi : všechno je v pořádku, přijďte za půl roku!

Takže už na to do té doby nemyslíš?

No zkrátka, je to nemoc, a někdy se stane součástí tvého života. Je to jako s alkoholismem, nebo drogami. V určitém ohledu je to podobné - zbavíš se toho, ale už jsi tím poznamenaný. A bez prevence se může stát, že do toho snadno spadneš zpátky... Ale nemůžeš o tom neustále přemýšlet. Klíčové je být něčím zaměstnaný, něco tvořit...prostě dělat něco co tě naplňuje.

Takže rakovina je jako drogová závislost?

Trochu. Jsou to věci z minulosti, které můžou ovlivňovat tvojí přítomnost. Musíme je akceptovat, vyrovnat se s nimi, a žít dál.

Pečuješ o sebe každý den?

Snažím žít zdravě. Už dlouho nekouřím, nepiju alkohol, drogy dávno ne... Na druhou stranu, bydlím v New Yorku, který dokáže být to nejméně zdravé město na světě, plné znečistění a bohémského života...

Lidé často ztloustnou, když přestanou brát drogy. Jak se udržuješ ve formě?

Vybírám si jídla, a snažím se udržovat v pohybu. Cvičím jógu, a vypiju tak tři litry vody denně.

A pečuješ i o svůj hlas?

Samozřejmě. Obzvlášť v době, kdy ho potřebuju, jako třeba teď, když nahráváme. Dělám cvičení na protahování hlasivek, a udržuju je v teple.

Nějaké speciální čaje?

Zázračné čaje jsou mýtus, u mě to nikdy moc nefungovalo. Zjistil jsem, že někteří lidé mi pomáhají se uvolnit. Ale nejlepší pro hlasivky je zkrátka být zticha. Takže během turné většinou mlčím, a mluvím jen když je to nezbytné.

Měl jsi velké štěstí, nejen že jsi to vše přežil, ale i že vaše kapela i po tolika letech je pořád v kurzu. Děkuješ za to Bohu?

Nepraktikuju žádné náboženství, ale mám svoji víru, a někdy děkuji Vesmíru.

Ale v Boha nevěříš?

Věřím v něco spirituálního, v něco co nás přesahuje, dokonce i všechnu energii vesmíru... Cítím přítomnost něčeho nehmatatelného, co mi každý den pomáhá. Ale netuším co to je, a nevěřím, že to najdu v některé z náboženských ideologií, nebo v nějaké knize napsané lidmi.

Co bylo největším ponaučením, které ti život dal?

Každý den něco přináší nějakou lekci, byť jen malou. Největší věcí, kterou jsem si uvědomil je, že nezáleží na tom co jsem, a na myšlenkách, které si mi honí hlavou. Jsem zodpovědný jen za to, co nakonec udělám. Protože na tom záleží, a to pak má vliv na běh světa okolo. Není chybou, že nejsme neustále ve všem dobří. Ale měli bychom si dát pozor na to, co tu po nás zůstane.


thanks to dmtvarchives.com



Závěrem přidávám shrnutí informací, které dosud členové kapely prozradili o novém albu. Pocházejí z rozhovorů pro dánský server Gaffa, z rozhovoru pro maďarské radio Sláger FM, a z rozhovoru, který jste právě dočetli.

- Album bude mít dvanáct písní.
- Minimálně na jedné (blíže neurčené) skladbě se podíleli i Eigner a Gordeno
- Známe (předběžné) názvy deseti písní :


Revolution
Scum
Move (napsali společně Gahan & Gore)
Backwards
Worst Crime
Poison Heart
Fail
Eternity
No More
Cover Me (napsal Dave Gahan)




-sin-


    Zpět na hlavní stránku



     


Komentáře (nové dole):


DMlive :

13. listopadu 2016, 21:09     

Jsem zvědav


lee :

14. listopadu 2016, 13:47     

Sympatické, že dokáží změnit zaběhlý styl práce. Nový producent, více vkladu Davida do nahrávání. Mám radši když něco risknou, než když se drží svých jistot.

Přidej komentář :

Toto není spam.




Výpis všech článků