Depeche Mode živě : 1984



Na přelomu let 1984/85 vyrazili Depeche Mode na Some Great Reward Tour. Turné působilo hodně industriálně (ostatně jako jejich album) - pódium vybavené pohyblivou scénou se spoustou konstrukcí, perkuse v podobě vlnitého plechu a paprsků z kol bicyklu...A Martin v kožené sukni:). Zde jsou dva dojmy z tehdejšího britského tisku...




Fešácká Móda

(Number One, říjen 1984. Text : Glenn Rice, Foto : Bryn Jones)



HI-TECH KAPELA

Depeche Mode se při vystoupení v Nottingham udočkali úchvatného přivítání. I samotná kapela ho kvitovala jako velmi dobré.

Notthinghamská Royal Concert Hall je postavena v prostorném, bílém hi-tech stylu. Přesně jako dělaná k elektronickým hrátkám bílých hi-tech Depeche Mode.

Kapela nastoupila na pódium ve 20:30, bombardovaná hysterickým křikem. Některé momenty vystoupení (obzvlášt díky ječícím a kvílícím dívkám), málem zbouraly strop, když na ně Dave zavrtěl zadkem v kožených gatích.

Nová koncertní stage obsahovala podivné pohyblivé mechanické nástroje. Navzdory obsáhlému katalogu industriálních písní, Depeche Mode dali do programu především průřez jejich novým albem Some Great Reward, a jen několika hitovým singlům z minulosti, jako třeba New Life. Pokud snad koncert někdy trochu uvadal, Dave okamžitě nastartoval atmosféru divokými poskoky a křikem "Pojdte, pojdte, chceme vás slyšet!". A celá hala reagovala náležitým výbuchem.


ČERNÉ OČI

Zhruba v půli koncertu nechal Martin Gore na chvíli odpočívat svůj syntezátor a zazpíval melodickou baladu Somebody. Oblečený v černé vestičce a kožené minisukni...Vystoupení, ze kterého jsem měl smíšené pocity.

Dívky okolo mě byly typickými zástupci publika - vyvádějícího a poskakujícího v šílenství a mávání rukama s takovou vášní, že jsem často ani neviděl na podium. "Come on, lets hear you!!" huláká opět Dave a já se připravuju na plaváni v další vlně.

Jsou vyvoláni zpět celkem třikrát - na tři přídavky. Poslední je Just Cant Get Enough, prakticky po celou dobu odzpívaná lidmi v hledišti. Příznačné - publikum samozřejmě stále nemělo dost, a dál žadonili o další přídavky několik minut, dokud se nerozsvítila v hale světla.


NADVLÁDA

"Tenhle večer byl výborný", povídá mi později Dave, "Ta hala mi moc neseděla, ale obecenstvo bylo vynikající!"

Master And Servant působí kontroverzně, díky tématu sado-masochismu. Martin Gore vysvětluje některé špatné představy, které vznikají : "Není to tak drastické jak si můžeš myslet," konstatuje, "je to obecně o nadvládě a jejím zneužívání v běžném životě, ale je to zobrazeno v sexu. Je to o velké energii, kterou dokáže vyprodukovat masa lidí at už v práci, v lásce, nenávisti, nebo i v sexu. Používáme analogii v sexu jako vykreslení představy o tom všem."

Většina písní Depeche Mode se nese ve vážné, nebo politické náladě, takže je zvláštní pozorovat bujností kypící a křepčící fanoušky, jenž křičí "People Are People." Alan Wilder vysvětlje : "Neskládáme charakteristickou taneční muziku. Naše hudba je spíš k poslechu - ovšem při živém provedení je samozřejmě dobré vidět lidi tančit."

Andrew Fletcher se svěřuje, jaké jsou pocity euforie po koncertě : "Je to nádhera. je fajn být zpátky ve starém dobrém domácím městě (Andy se zde narodil). Nechci se chlubit ale byli jsme fakt dobrý! Jsou některá místa, kde je výjimečné hrát - jako třeba Liverpool, Birmingham - a také Nottingham."

Depeche Mode budou koncertovat dál po Britských ostrovech, a posléze i v Evropě. Máte li v oblibě modernu, zkuste je.





Depeche Mode Live

(Record Mirror, listopad 1984. Text : Eleanor Levy. Foto : Joe Shutter)


Pomenší muž ve strakaté košili - Dave Gahan - je podivný patron. Vydává ze sebe výkřiky typu "Woooargh!" a provádí prazvláštní rituální tanečky a výkruty.

Depeche Mode přinesli čerstvý dech do mauzolea známého jako Hammersmith Odeon. Koncert se setkává s divokým ohlasem - pod pódiem jsou definitivní fanoušci.

Nikdy jsem neviděl Depeche Mode naživo, a uvědomuju si, že jsem je doposud nepoznal z celé řady různých stránek. Na nahrávce působí atmosférou hudebních maturantů a naivitou v textech. Technicky je to perfektní. Je tam nádech jakési bezbrannosti, což je jejich hlavní devizou a půvabem.

Naživo k tomu Depeche Mode přidali další ingredienci - komičnost.

Dave Gahan se pohybuje po celém podiu, jen jednou se v centru stage objeví Martin Gore, zazpívající baladu Somebody. Ruce s mikrofonem před sebou drží sepjaté, jako by byl kostelní zpěváček na kůru. Je to populární chlapec. Jeho dojemný zpěv je v kontrastu s zuřivým křikem a jekotem, jenž ho doprovází z publika.

Dave při druhém přídavku vyvolává v obecenstvu vlny . Alan Wilder a Andrew Fletcher jsou pevně rozhodnuti zůstat za svými nástroji. Vystoupí do popředí jen při závěrečném aplausu.

Byla to noc největších hitů, a reprezentace nového alba, s dominující světelnou show a projekcí při Blasphemous Rumours, či Master And Servant a Shout, dostávající diváky do varu.

Depeche Mode dnes dokázali, že ze sebe dokážou vydat víc energie než dohromady všechny ty nové hvězdičky, s dokonalými bělozubými úsměv na plakátech, co nám přinesl letošní rok . Měli byste si ale nacvičit třetí přídavek chlapci, však víte.





Pár videí ze Some Great Reward Tour :


Two Minute Warning




Shout




Just Cant Get Enough






-sin-


    Zpět na hlavní stránku



     


Komentáře (nové dole):


Nikča :

12. srpna 2008, 16:37     

Škoda,že jsem to nezažila :(


nick :

14. srpna 2008, 15:58     

to asi nikdo díky zasraným komunistům


Nikča :

14. srpna 2008, 17:14     

To jo,takhle jsem to taky myslela,ale hlavně jsem tim chtěla říct,že jsem v té době nebyla ještě na světě,tak je škoda,že jsem to nemohla vidět,musel to být skvělý zážitek :))


nick :

15. srpna 2008, 04:31     

I kdyby ti věk dovoloval navštívit koncert Some Great Reward Tour musela bys buď emigrovat nebo v krajním případě se dostat do Budapešti, což tehdy taky nebylo kdovíjak jednoduché. Jestlipak tam vůbec nějaký Čech tehdy byl. Snad někdo ze Slováků.


Roman :

21. října 2008, 16:36     

Byl jsem na všech koncertech Depeche mode i v zahraničí uš je posloucham od roku 1981 jsou skvělý scháním Dvd Depeche mode moje zpojení romankyncl (at) a­tlas.cz děkuji roman


Darth Kedr :

30. listopadu 2008, 00:18     

Vřele doporučuju stažení koncíku z roku '85 The World We Live In And Live In Hamburg, sice trochu krkolomnej název, ale stojí za to – na začátku Blasphemous Rumours jsou krásně vidět kladívka a zajímavá hříčka, kdy Dave mlátí hlavou do nějakýho plechu… bohužel nemám link, ale stáhnul jsem to jako torrent a už ani nevím odkud…


diagonála :

10. prosince 2014, 13:31     

Jedinečná kapela s jejich překrásným uhrančivým zpěvákem! Budou žít věčně! Ach, jak já je zbožňuju!

Přidej komentář :

Toto není spam.




Výpis všech článků