Dokument o Depeche Mode - Dark Progression (recenze)


David Ray Carter : „Malá poznámka na zadní straně obalu varuje : Tento film není autorizovaná biografie Depeche Mode nebo jejich nahrávací společnosti. Dost mě tedy zajímalo, jaký typ dokumentů se bude uvnitř nacházet. "Neautorizovaná“ obvykle znamená, že obsah pojednává o tématech, které by normálně před veřejností nejraději zůstaly skryty…




Vychází 18.6. (Evropa) amazon.com





Moje bezprostřední očekávání od tohoto filmu bylo, že se bude jednat o nějaké bulvární vyprávění typu VH1 – Behind The Music. Jelikož dva členové kapely prošli dobře zdokumentovanými potyčkami se závislostí na drogách, téměř bezpečně jsem předpokládal, že probírání osobních problémů Depeche Mode může zabrat celou 97 minutovou stopáž.

Dokument „Dark Progression“ však předčil moje očekávání. Nicméně, úplně se vyvaroval kritického pohledu ve prospěch uctivého, téměř až akademického studování hudby kapely, jejich vzestupu slávy, a vlivu na okolní hudební svět.

Dokument je strukturovaný především jako komentovaná historie, s rozhovory v popředí před samotným vyprávěním. Andy McCluskey z OMD, Gary Numan, a Thomas Dolby začínají s detailním popisem vývoje undergroundové hudební scény v Anglii raných 80.let. Depeche Mode se objevili v neuvěřitelně správném čase – s ukázkovým načasováním do správné doby. Díky technologickému pokroku se staly syntezátorové nástroje cenově dostupné, a rostoucí vlna popularity Kraftwerk v Británii podpořila elektronickou hudební scénu, která se tak stala, praděpodobně vůbec poprvé, životaschopnou i v komerční oblasti.

Pod vedením Vince Clarka si tahle parta zelenáčů rychle zajistila velké prodeje a pozice v hitparádách. Převážná část dokumentu se zaměřuje na období mezi odchodem Vince Clarka a příchodem Alana Wildera. To je právě to období, které je označeno jako „Dark Progression“ (vývoj temnoty – možná by se to dalo vzletně přeložit jako „Zrození Temnoty“?) kapely Depeche Mode, kteří rozšířili svou fanouškovkou základnu, a vyrostli ve vyzrálejší a dospělejší kapelu, než byly jejich lehkonohé popové začátky.

Producenti Gareth Jones a Dave Bascombe ukazují svůj pohled na tvorbu klíčových alb, od Construction Time Again až po Songs of Faith and Devotion, zatímco životopisec Jonathan Miller nastiňuje vývoj kapely od undergroundu až po mezinárodní hvězdy.

„Dark Progression“ nabízí překvapivě důkladný pohled na kapelu, který bude zajímavý i pro širší obec, než jen pro jejich fans. Film přináší podrobnou analýzu každého faktoru, který hrál roli v úspěchu kapely a zcela vynechává jakékoliv pohledy do jejich osobního života ve prospěch téměř pietní oslavy jejich hudby.

Zdá se, že dokument se snaží hledat klíč talentu Depeche Mode, protože velká část pozornosti je zaměřena na tvůrčí proces psaní, a zvukový design jejich alb. Pojednáváno je tedy hlavně o dvojici Gore a Wilder, jen minimální prostor dostává člověk z popředí – zpěvák Gahan. Je to úplně opačný model než u typických hudebních dokumentů, kde převážný prostor zabírá frontman kapely, na úkor skutečných architektů zvuku v kapele. Takže velká pozornost je věnovaná roli Alana Wildera, což může být považované i za jisté ospravedlnění vůči jeho komentářům při odchodu z kapely v roce 1995, kde mimo jiné uváděl i „nedostatek úcty a uznání“ k jeho přispění ke světovému úspěchu kapely.

Goreho skladatelské schopnosti dostávají největší chválu, jsou uváděné jako rozhodující faktor úspěchu a dlouhověkosti Depeche Mode. Goreho texty dodávají do písní lidskost, jako protiváha silně elektronického zvuku, a muzikanti i žurnalisté ve filmu vyjadřují obdiv k jeho schopnosti udělat z temných témat rádiový pop-song.

Z čistě historického pohledu lze jen těžko najít na záznamu nějakou chybu. Žádný hudební aspekt nezůstal neprozkoumán, a dokonce i nejposedlejší fanoušci budou nasyceni množstvím detailů.

Ironií je, že právě ta lidskost, tolik vychvalovaná v Goreových textech, v tomto dokumentu chybí. Ćasto propadám dojmu, že se tu hovoří o hudbě Depeche Mode jako o subjektu úplně odděleném od mužů, který jí vytvářejí.

Velká část filmu se zabývá stále rostoucí temnotou díla kapely, ale neposkytuje divákovi žádné příčiny, proč tomu tak je. Opomenutí lidského hlediska sice umožňuje filmařům vyhnout se diskusi o konfliktech v kapele, drogovým excesům, ale to také brání diváků uvědomit si souvislosti. Dokument popisuje vývoj zvuku kapely, ale už ne jejich osobní proměny, které se odrážely v jejich textech. Je tady řečená jen polovina příběhu.

Status „neautorizovaný“ dovolil tvůrcům více svobody, a to je nakonec to, co dělá dokument výborný. Nabízí nám důkladnou analýzu díla Depeche Mode, bez zbytečného rozptylování bulvárními drby.

Depeche Mode se sami o sobě ve filmu objevují jen málo, a to pouze ve formě záznamů starších rozhovorů, které nebyly pořizovány pro tento dokument. Objevují se zde především související elektroničtí muzikanti a hudební žurnalisté. Biografie kapely je i jako samostatná část.

Depeche Mode – Dark Progression se tak blíží k finálnímu podání obrazu o kapele – v rámci možností bez jejich účasti. I když by přidání trochu více osobního pohledu na členy kapely dokument zlepšilo, i tak je to vynikající práce stanovující normy pro hudební dokument, které mnoho ostatních titulů zdaleka nesplňuje.




Autor : David Ray Carter, popmatters.com

překlad : -sin-


    Zpět na hlavní stránku



     


Komentáře (nové dole):


petr1985 :

1. června 2009, 14:51     

huh, slza v oku..

http://www.de­pechemode.cz/…p-festivalu/


dmf :

1. června 2009, 18:46     

http://shop.de­pechemode.cz/…rod_942­.html


nick :

1. června 2009, 20:33     

dmf, chtělo by to napsat, že to je anglicky bez českých titulků

Přidej komentář :

Toto není spam.




Výpis všech článků