Dave: Už jsem se uklidnil


Dave Gahan poskytl německému serveru WAZ rozhovor po jejich březnovém vystoupení v Berlíně. Od koncertu se dostali až k osobním tématům...








S Depeche Mode jste zvyklí vyprodávat stadiony pro 60 000 fanoušků. A teď jste hráli jen před zhruba tisícovkou. Jak ses cítil?

Dave: Normálně jsem dostal hrozný strach. Stalo se to tak 30 minut před začátkem vystoupení, když jsem byl ve své šatně. Pomyslel jsem si: Bože, tenhle pocit znám, a vůbec ho nemám rád!

To se ti ještě stává, i po desetiletích kariéry rockové hvězdy?

Dave: Samozřejmě! Ale nesmíš se tomu poddat. Pokud chceš odvést dobrou show, musíš se přestat upínat na to, že všechno musí být absolutně perfektní. Protože když se o to pokoušíš, stane se to utrpením. A když si to neužíváš ty, lidé to vycítí. Nesmíš o tom tolik přemýšlet, a necháš vše jen tak plynout, prostě se tomu celý oddáš. Jinak to dopadne zklamáním, pro tebe i pro fanoušky.

Z dnešního koncertu jsem měl dojem, že ve skutečnosti pořádně nastoupíš až tak při třetím songu. Je to tak?

Dave: Přesně tak, potřeboval jsem dvě-tři písně, než jsem se doopravdy začal cítit ve svém živlu. Potřeboval jsem se tak trochu "nakopnout". Nesmírně mě bavil náš otvírák "Going Backwards", ale takhle na začátku ještě ze mě neopadla nervozita. Jakmile se to ale jednou rozjede, začne to plynout, pak už najednou je všechno možné. Pak se to stane fantastické, a ze mě je najednou...ano a pak se ze mě stane ten dobře placený striptér! (smích)

To je báječné přirovnání! Měl jsi na pódiu na sobě červené boty, a to mi připomělo tvého starého přítele Davida Bowieho, jenž nedávno zemřel. Byl to záměr?

Dave: Davidova vystoupení na pódiu měla na mě ohromný vliv. To co prováděl na jevišti, to se pak stalo částí jeho osobnosti. Pro mě je to také důležité. Můj styl je převážně černá barva, ale někdy potřebuju opustit svojí komfortní zónu, a prostě se stát tím přeplaceným striptérem... Mohl by to také být někdo jako pasák že? Chtěl jsem, aby to působilo trochu provokativně.





Dámská část publika tvojí show považuje za velmi sexy, obzvlášť tvoje pohupování v bocích. V životě rockové hvězdy je vždycky hodně pokušení...

Dave: Jasně že jo!

Jak často jsi musel tomu všemu odolávat? Ať už jde o ženy, nebo o pití...

Gahan: Musíš být opatrný. A někdy je dobré to prostě nechat běžet, a užít si tu chvíli. O tom je život. Setkání nemusí někdy znamenat vůbec nic, je to o chemii, která dokáže dva lidi propojit. Někdy o tom zbytečně moc přemýšlíme. Ale občas někoho potkáš, a náhle ucítíš spojení, a nedokážeš vysvětlit proč...

Něco, co si člověk nedokáže vysvětlit, ale potřebuje to...

Přesně tak.

Kdy jsi naposledy cítil takové propojení?

Stává se to pořád. Někdy to vyvolám, někdy to zasáhne mě. Potom si uvědomím : OK, musím být opatrný, tohle může být nebezpečné. Moje myšlenky se toulají různými cestami... Ale nemohu všemu pořád podléhat. Dřív to pro mě bylo těžší, neměl jsem dostatek sebekontroly.

Máš nějaký příklad?

Dave: Kdykoliv mě napadlo se jít opít, prostě jsem šel a udělal to. Spoustu let jsem se takhle choval. Dnes mám v sobě mnohem víc zodpovědnosti. Zpívám... Vidím tě. Vidím co děláš, ale nedostaneš mě. Nenechám se svést! (směje se).

Co se ti na tvé osobnosti víc líbí teď, v porovnání s minulostí?

Dave: Když jsem byl mladší, pořád jsem někam utíkal. Byl jsem velmi neklidný. Nikdy jsem ničeho neměl dost, nic mi nebylo dobré... A obzvlášť já sám jsem nebyl sobě dost dobrý. Neustále jsem byl v pohybu, ale častokrát jsem narazil. Za posledních 10-15 let jsem mnohem klidnější. Užívám si lidi okolo sebe. Zní to pro mě neuvěřitelně, protože dřív jsem se lidí okolo sebe obával. Nedůvěřoval jsem jim, nikdy jsem si nebyl jistý, co ode mě budou chtít. To už je dnes dávno pryč.





Jak důležitou roli v tom sehrála tvoje třetí žena Jennifer, se kterou ses oženil v roce 1999?

Dave: Velmi zásadní roli. S Jennifer to bylo tak...víš, ze začátku mě vůbec nechtěla. Když jsem se odhodlal udělat první krok, poslala mě do háje. Ok, už je to 20 let zpátky.

Tak jak se to vlastně seběhlo?

Dva roky jsme byli blízcí přátelé. Pak jsem se přestěhoval z Los Angeles do New Yorku. Občas jsme se potkávali, i s jejími přáteli. Všude mě provázela. Moje kapela jí moc nezajímala, měla svůj vlastní život, se svým malým synem Jimmym, kterému tehdy byly tři roky.

Který je nyní i tvým synem.

Ano, přijal jsem ho za svého. Už je mu 24 let, to je šílené! Také on mi změnil život. Když jsem byl mladší, opustil jsem v Anglii svou tehdejší ženu a syna Jacka. Dospěl jsem v životě do bodu, kdy jsem zoufale potřeboval nějakou pomoc, protože jsem na tom nebyl vůbec dobře. A pak jsem potkal Jennifer a Jimmyho. Jeho otec zemřel, když mu byly teprve čtyři roky. Najednou jsem viděl šanci, jasně, tohle dítě mě potřebuje! A to bylo něco, co mi pomohlo. Našel jsem svou novou rodinu, a v New Yorku nový domov. To město má hodně co do činění s mojí proměnou. Miluju se tady jen tak procházet. Myslím, že Bowie tady žil ze stejných důvodů. New Yorku je u prdele, kdo jsi. Protože koneckonců, to město je mnohem, mnohem větší než jsi ty.



-sin-

     4 dubna 2017

    Zpět na hlavní stránku

    
SLEDUJTE NÁS:

                   


    




Komentáře (nové dole):







Přidej komentář :



Toto není spam.







Výpis všech článků




SLEDUJTE NÁS