Dave: nové album zní naživo skvěle


Depeche Mode oznámili, že se zúčastní 26.3. line-upu na BBC6 Music Festivalu ve skotském Glasgow. Steve Lamacq ze zmíněného britského rádia zavolal Davidu Gahanovi, a trochu si s ním o tom popovídal...





Jak se máš Davide?

Výborně, teď momentálně jsem nadšený - právě jsme začali s kapelou zkoušet. Už se nemůžeme dočkat, až se vrátíme na jeviště. Nacvičujeme nějaké věci, a také pár speciálních věcí.

Budeme mluvit o vašem vystoupení na festivalu BBC6 Music. Bude to určitě hlavně o uvedení vašeho nového alba Spirit. Co cítíte teď, po skončení nahrávání? Radost, úlevu, vyčerpání...?

Od všeho trochu. Ohledně vyčerpání...víš, byla snad jen jedna nahrávka, jednalo se o Black Celebration, kdy už jsme veškeré finální mixování nechali na Alanovi, Danielu Millerovi a Garethu Jonesovi. Já, Martin a Fletch jsme odjeli na dovolené, které jsme měli už naplánované. Ale teď to bylo jiné, všichni jsme přiložili ruce k dílu až do konce. Samozřejmě, po každém nahrávání se dostaví pocit, že to možná ještě není úplně dodělané, a že nemůžeš ještě od toho odejít... Poslední práce probíhaly v New Yorku, kde se James Ford zabýval mixováním. Makal na tom jeden den, a pak jsme to poslouchali, komentovali... No nakonec řekl abysme šli pryč, a nechali ho samotného v kontrolní místnosti. Moc jsme neprotestovali (směje se). Chápeme, že ve chvíli, kdy do toho mluví příliš mnoho lidí, je skoro nemožné tu práci dokončit.

Myslíš že vám přinesl po zvukové stránce skutečný pocit svobody?

James byl ideální volbou. Potřebovali jsme nový tým. Udělali jsme několik alb s Benem Hillierem, což bylo skvělé, ale potřebovali jsme jít dál, zkusit něco nového. Nový člověk neví jak pracujete. On přijde, a řekne: "Davide, zazpívej, Martine zahraj něco na kytaru..." James umí hrát skoro na všechno, a dobře si rozumí se studiovou technikou - od analogových syntezátorů, bicích automatů, racků, zesilovačů, až po mnoho dalších nástrojů. Na pedal-steel kytaru se naučil hrát za jeden den. Spoustu věcí vzniklo tak, že jsme celý večer hráli... Snažil se dostat z nás to nejlepší. Vždycky řekl něco jako : "tuhle píseň chci naplno využít, teď nechci slyšet jiné písně, pojďme na ní pracovat naplno."

Nechci příliš prozradit, ale zdá se že vaše album bude dramatické, když je věnované době, ve které žijeme. Do jaké míry to ovlivnily například volby ve Spojených Státech?

Samozřejmě že nás ovlivnily. Tahle událost vás nemůže minout, pokud tu žijete. Rok 2016 je za námi, a měli bychom se posunout dál, ale každý koho znám, je z výsledku voleb zklamaný. Zkrátka, je prakticky nemožné aby nás to dění okolo nezasáhlo. Hodně písní jsme napsali už více než před rokem, ale ta témata pořád rezonují - ty změny, věci jako Brexit a podobně. První píseň na albu se jmenuje Backwards, a hodně se toho všeho dotýká. Ptá se: "Co to děláme, lidi?". Myslím že tahle všechna sociální témata se vplížila na naše album. Není to politické album, ale hovoří o sociálních problémech, o lidech. Ano, klademe na něm různé otázky, a abych byl upřímný, je tam naštvanost.



Když se podívám na statistiku vašeho turné - jenom první část čítá 32 měst a 21 zemí - to musí být náročné.

Ano, a to je jen začátek. Nedávno jsme s naším tour manažerem probírali další data - chystáme se do Severní Ameriky, pak do Jižní, a potom ještě pár větších show zase ve Severní Americe, to bude na jaře příštího roku. Bude to dlouhé turné. Tohle album se na to dobře hodí - spousta písní z něj zní naživo skvěle. Vybrali jsme jich asi 6-7 do koncertního setlistu. Zažili jsme šok, když se prodalo přes 60 000 lístků na náš velký koncert v Londýně, a naše evropská část už je téměř vyprodaná - přes milion prodaných vstupenek. A to ještě ani nevyšlo album. Je nemožné tomu uvěřit, po všech těch letech. Minulé turné jsme odehráli asi před 3 miliony lidí. Velmi nás to těší. Když jsme poprvé začínali v Anglii, na začátku 80.let, každý o nás psal : "vy tu moc dlouho nebudete..." Ale pořád jsme tady!

Právě jste oznámili, že budete hrát na BBC6 Music Festivalu v Glasgow. Máte na to město dobré vzpomínky?

Jasně, obzvlášť Barrowlands. Stále tu mám živé vzpomínky. Myslím, že odsud pochazí i kluci z Primal Scream - s těmi jsme byli dobří přátelé v 90.letech. Slyšel jsem, že Bobby teď měl na pódiu nějakou nehodu, tak doufám že bude brzo v pořádku. V Glasgow jsme hráli před dávnou dobou, v našem raném období...Vždycky tu bylo dobré publikum. Jsme rádi, že se tam zas podíváme. Budeme hrát nové věci, a samozřejmě i nějaké staré kousky.

Bude to asi nejmenší koncert z turné, že? Je tam kapacita asi jen 2000 lidí...?

Ano. Pojedeme krátkou šňůru promo vystoupení po Evropě, v období kdy vyjde album. Nic velkého, všechno právě v takových malých halách, jako v Glasgow...


Depeche Mode pózují v Glasgow, 6.4.1986


Hraješ rád v malých prostorách, kvůli změně?

Ano, samozřejmě. Je to úplně jiné. Mezi depešáckými alby jsem jel krátké sólo turné s projektem Soulsavers. Spolupráce s nimi mě baví, a doufám, že v ní budeme pokračovat. S nimi jsme právě vystupovali v menších sálech, jako třeba Shepherd's Bush v Londýně, či Town Hall v New Yorku. Tyhle malé koncerty jsou velmi intimní. Mnohem víc se nervuju. Prvních 5 minut se mi klepou nohy. Ale pak to zmizí. Když jsou lidé tak blízko stage, jsou mnohem víc zapojení do show. Dosáhnout toho stejného s 60 tisícovým davem, na to už musíš vynaložit sakra velké úsilí. Je tu rozdíl - ve vzdálenosti mezi tebou a první řadou.

Jo, můžeš dokonce rozeznat, že se někdo třeba v druhé řadě tváří otráveně a tak...?

Občas si vyberu skupinu lidí, a s těmi pracuju, takhle mě to baví. Někteří fanoušci objedou i 20-30 koncertů našeho turné. A obvykle tak vidíš pořád ty samé tváře. Vlastně je to skvělé. Ty lidi doopravdy neznáš, ale už jsou ti povědomí. Jejich přítomnost tě podpoří.

Naposled jste hráli v Barrowlands v roce 1984...

Wow. Tak to bylo asi s deskou Some Great Reward. Zdá se to už strašně dlouho - je to víc než 30 let!



-sin-


    Zpět na hlavní stránku



        


Komentáře (nové dole):

Přidej komentář :

Toto není spam.




Výpis všech článků