Dave: Na Glastonbury už nás zvali


Dave Gahan poskytnul rozhovor deníku Kommersant. Probrali zvláštní pozici kapely v hudebním průmyslu, styl práce při nahrávání nového alba, věčné téma playlistů koncertů, či otázku jeho vztahu náboženství...





Depeche Mode jezdí velká turné, ale třeba nikdy jste nebyli headlinerem festivalů jako Glastonbury. Je o vás ohromný zájem, všichni fanoušci očekávají zprávy o novém albu jako manu z nebes, a přesto jste nikdy nedostali Grammy či Brit Awards. Souhlasíte s tím, že vaše skupina zůstává stranou od hudebního průmyslu?

Dave: Pokud se podíváte třeba Rolling Stones či Led Zeppelin, ti mají ohromnou historii, tolik let v hudební branži, a také je míjí Grammy. Takže jsme v dobré společnosti. Co si pamatuju, Depeche Mode nikdy nebyli přehnaně v médiích nebo v rádiu. Ale měli jsme jinou možnost, vytvořit si svůj vlastní svět. V průběhu let jsme si uvědomili, že okolo nás je velká masa lidí, které zajímá co děláme, a to je velký úspěch. Dosáhli jsme toho, protože jsme vždy věnovali maximální úsilí pro psaní písní, pro spolupráci s dobrými producenty... Máme dlouholetého skvělého manažera Jonathana Kesslera. Štastný osud nás svedl dohromady s Antonem Corbijnem... Je to skutečný tým, tolik lidí je zapojených do toho co děláme.

To znamená že od vás se nikdy nedočkáme populistických kroků, jaké dělají hudebníci - třeba různé duety, účast na důležitých společenských událostech...?

Dave: Náš cíl není být v každé show, u každého předávání cen. A ani tam nejsme nějak často zváni. Vypadá to, že jsme si vytvořili určitou image skupiny, která na tohle moc není. Tuhle hru prostě nechceme hrát.

Když třeba vidíš že pozvali Kanye Westa jako headlinera Glastonbury, a vás ne, nevyvolává to v tobě žádný pocit? Opravdu?

Dave: My jsme byli pozváni, vícekrát. A také jsem tam hrál se svou sólovou deskou (v roce 2003, pozn.překl). Pokud přijde ten správný čas, určitě tam zahrají i Depeche Mode.

Každá tvoje sólová deska je víc a víc bluesová. Poslední album Soulsavers je důkazem, že je to pořád živá hudba. Ovlivní to nějak i zvuk očekávaného alba Spirit od Depeche Mode?

Dave: Všechno na čem dělám, je nějak trochu propojené s následujícím projektem. Každá nová nahrávka je krokem k další tvůrčí fázi. Také to záleží na tom, s kým zrovna spolupracuju. Při skládání pro Depeche Mode pro mě není důležité, jestli text napsal Martin nebo já. Jako zpěvák se snažím dělat vše proto, abychom pokračovali v tradici, charakteristickou pro Depeche Mode. Martin má bohaté zkušenosti se syntezátory, a ve studiové práci s nimi... Dohromady fungujeme jako celek, jako tvůrčí jednotka, což je pro mě důležité. S novým producentem jsme udělali krok vpřed. S ním jsme spojili dohromady naše jednotlivé silné stránky do jednoho celku. James je výborný hudebník, umí hrát prakticky na všechno - není pro něj problém přejít z kytary na basu, či na bicí... A to vše organicky, v kombinaci s našimi elektronickými základy. Tohle jsou Depeche Mode : kombinace skládání, studiového vybavení, programování. Každý prvek hraje důležitou roli.



Příští rok v setlistu koncertů určitě nebudou chybět známé hity Personal Jesus či Enjoy The Silence. Pokaždé, když vidím umělce, jak už po sté, po tisícátě hrají svůj určitý hit, neubráním se podezření, že tady musí docházet k určitému automatismu...

Dave: Tyto dvě písně, stejně jako několik dalších důležitých věcí v repertoáru Depeche Mode, jsou pevně spojeny s určitými životními okamžiky. A často ty písně upravujeme, v závislosti na konkrétním místě a čase. A někdy se naopak stane, že chceme uvést k životu nějakou píseň, napsanou před mnoha lety, a prostě toho nejsme schopní. Posledních několik turné jsme hráli Just Cant Get Enough. Poprvé po mnoha letech jsme pro ní našli ideální místo, ke konci koncertu, jako poděkování fanouškům. A spousta známých písní nefunguje vedle nového materiálu. Ale Walking In My Shoes, In Your Room, Never Let Me Down, I Feel You... To je vždy naprosto jasná záležitost, motor každého setu Depeche Mode. Koncert je něco jako putování. Nebo možná něco jako film - v kterém jsou časté zvraty! Publikum by mělo být pořád v napětí - co se bude dít dál? Sentimentální pasáž? Nebo hra na city? Pro určité role můžeme použít vícero písní, takže máme jistý manévrovací prostor.

Na wikipedii jsem nečekané našel, že jsi se dal na ortodoxní křesťanskou víru. Je to tak?

Dave: Nepraktikuju žádné náboženství. Jo, vzpomínám si, že jako dítě mě jednou násilně nahnali do kostela. A jednou to souviselo s mojí ženou Jennifer, která je z Řecka, a ženil jsem se s ní téměř před 20 lety. Tehdy bylo pro mě důležité, aby se obřad konal v kostele, a tak jsem byl pokřtěn jako pravoslavný.

Poslední rok byl poznamenaný hodně odchody hudebních legend - Bowie, Prince, Lemmy... Pro mě to byl rok, kdy jsme se rozloučili s iluzí věčného života v pop music. Jak se cítíš, v této smutné době?

Dave: Samozřejmě mě to velmi mrzí. Odchod Davida Bowieho je pro mě obrovskou ztrátou, je těžké vyjádřit, jak moc mě ovlivnil, a stále ovlivňuje. Ale hudba tu zůstává stále s námi. Připomíná mi to Einsteinova poslední slova "Můj úkol je splněn, udělal jsem všechno co jsem mohl..."


zdroj: kommersant.ru



-sin-



    Zpět na hlavní stránku



     


Komentáře (nové dole):

Přidej komentář :

Toto není spam.




Výpis všech článků