Dave : inspirovalo nás r'n'b


V druhé části rozhovoru pro BBC 6 Music se Dave spolu s moderátorem hlouběji ponořují do nového alba, a všeobecně do filozofie kapely Depeche Mode…







Dave: V písni Wrong je hodně slyšet r'n'b, v síle té melodie, je tam taková silná basová linka – člověk to může slyšet, když má dostatečně kvalitní repráky dostatečně nahlas.

Moderátor: A ještě o jedné věci jsem přemýšlel dnes na cestě sem do práce, uvědomil jsem si, že slovo Wrong je perfektní jako nějaký slogan na tričko. A vybavily se mi další písničky – Personal Jesus, Policy of Truth, Everything Counts. Všechny ty názvy jsou vlastně slogany.

Dave: Ano, tohohle si lidé často vůbec nevšimnou, že v našich skladbách je hodně černého humoru, který tu skladbu tak nějak podtrhuje. A ve Wrong je černého humoru opravdu hodně – když jsem tu písničku poprvé slyšel, tak jsem se tak pousmál a řekl si „ano, to je velmi vtipné“. Je to jako ve špatném filmu, kdy cokoliv člověk udělá, udělá to špatně, ať se snaží jakkoliv. Je to jakási odpověď na život samotný a na jeho lekce, co nám dává.

Moderátor: A jaké jsou tvoje nejoblíbenější songy na albu? Řeknu ti pak svoje, když mi řekneš, které máš nejraději ty.

Dave: Řekl bych, že moje nejoblíbenější písnička na albu je teď Come Back, v těsném závěsu je potom In Chains. Potom mám taky rád Peace – tu napsal Martin a hned na první poslech mi připadala naprosto perfektní. Je skvělá, je v ní něco, co vystihuje celé album Sounds of the Universe.

Moderátor: A měli jste nějaký koncept, když jste začínali nahrávat album? Měli jste nějakou představu, v jakém duchu budete chtít, aby se album neslo nebo to tak nějak samo vykrystalizovalo?

Dave: No, to album produkoval Ben Hilier a řekl bych, že on měl mnohem jasnější představu než my o tom, jak by mělo vypadat to album a jak by měly znít ty písničky. Jistěže my jsme používali všechny ty syntezátory a bicí automaty a další techniku a pak to mixovali, ale právě on se hodně podílel na atmosféře ve studiu. A všechny ty běžící mašinky i ti úžasní lidé, celé to vytvářelo takovou vzrušující atmosféru, která nás nutila vydat ze sebe to nejlepší. Martin měl u sebe neustále kytaru a něco si pobrnkával, já měl prakticky neustále zapnutý mikrofon, všechno bylo hodně přirozené. A i proto celé to album zní velmi nenuceně, protože spousta jeho součástí vznikla tak nějak přirozeně, sama od sebe.

Moderátor: Ano, řekl bych, že to zní hodně neformálně..

Dave: Je to hodně kontinuální album, jednotlivé tracky na sebe navazují, protože právě tak vznikaly, je to jako takové putování.

Moderátor: Když tu mluvíme o tom putování, tak si tu popovídáme o některých písničkách z alba, i když si je tady bohužel nemůžeme pustit. A objevil jsem tu jeden docela hezký kousek, je to článek posuzující nové album. Cituji: „V textu se objevují všechny už zažité posedlosti kapely, jako je přetrvávající oduševnělost, romantické touhy, hříšná pokušení a sadomasochismus.“ Takže to to album vlastně nepřináší nic nového?

Dave: (směje se) Nó, tak to je trochu hodně velké zjednodušení, ale je pravda, že se náš komplikovaný svět tak nějak točí právě kolem těhle věcí a my o tom umíme zpívat mnoha způsoby.

Moderátor: A to mi připomíná, že jedna z mých nejoblíbenějších písní je Hole to Feed, což je tvoje velmi intimní zpověď, ale zároveň je to i výborná skladba obecně o lidských pocitech. Pověz nám o ní něco.

Dave: To jsi nepopsal úplně dobře, abych byl upřímný. Když jsem jí začal psát, bylo to pro mě velmi osobní, dělo se toho hodně kolem mě, i ve světě všeobecně. Cítil jsem se opravdu hodně mizerně, ale i proto, nebo možná především proto, je v ní hodně znát ten sarkastický nadhled.

Moderátor: Tak nějak jsem si uvědomil, že vaše poslední album (PTA) bylo hlavně o tom, co člověk chce. Kdežto tohle album není o věcech, které člověk chce, ale o těch, co potřebuje.

Dave: To je pravda. Občas to, co si myslíme, že chceme, vlastně není to pravé. Často to třeba i máme, jenom si to neuvědomujeme. Vím, že to bude znít ohraně, když řeknu, že všechno, co k životu potřebujeme, už vlastně máme, jenom nás někdy klamou vlastní pocity.

Moderátor: Lidé často říkají, že vaše písničky, vaše alba nejsou úplně jednoduchá na poslech, ale já bych řekl, že tohle poslední album je něco, do čeho se člověk může krásně ponořit. A je potom jedno, jak hluboko se člověk dostane, jen čím hlouběji se dostane, tím víc toho objeví. A já myslím, že to je tak trochu podstata Depeche Mode, souhlasíš v tom se mnou?

Dave: Ano, s tím bych souhlasil. Myslím, že tohle je album, které je opravdu třeba si poslechnout, jestli chápeš, co tím chci říct.

Moderátor: Ano, chápu, podle mě je tohle vrchol všecho, co DM kdy udělali. Celé to album mi připadá jako film. Takový ten film, kde někdo stojí venku před domem, ve kterém číhá nějaké nebezpečí, nějaké zlo. A ty ten film sleduješ a víš, že ten člověk hodlá vejít dovnitř. A takové mi některé písničky připadají, jsou jako ten člověk, co jde dovnitř, i když ví, že se tam něco schovává.

Dave: Trochu děsivé, ano.

Moderátor: Napsal jsi písničku na svém sólovém albu, jmenovala se Kingdom – a jestli právě tahle skladba není Jack Nicholson ve filmu Osvícení, tak už nic.

Dave: Ano, já si hrozně rád hraju s lidskou představivostí a troška téhle hravosti je asi v každém z nás. Taková ta temnota, filmové chápání temnoty, ten příjemný mrazivý pocit v zádech. A v tomhle působí Sounds of the Universe hodně vizuálním způsobem, hodně hmatatelně. Jsou tam hodně zdůrazněny pocity růstu, naděje a víry. Ono je to vlastně svým způsobem obsaženo ve všech našich deskách, protože se to dotýká lidské podstaty.

Moderátor: Myslíš, že jste se už stali povahově hodně stálá kapela? Spousta skupin totiž sejde ze své cesty, podléhají vnějším tlakům a jejich styl je pak zmatený, ale vy se zdáte, jako byste už od začátku věděli, jakou cestou se chcete ubírat a vlastně jste z ní nikdy nesešli.

Dave: To zní moc hezky a opravdu rád bych řekl, že jsme celou tu dobu věděli, co děláme, ale to bych lhal. (směje se) Ale zase je pravda, že vlastně neustále chceme dělat totéž – chceme experimentovat, zkoušet nové věci a zlepšovat se v tom, co děláme. A měli jsme to štěstí, že nás v tom spousta lidí podporovala: vydavatelství Mute a hlavně Daniel Miller, který nám byl velkou oporou. Myslím, že právě takovou oporu všechny nové kapely potřebují, ale málokdy ji mají.

Moderátor: Párkrát jste na té cestě ale také zakopli..

Dave: Ano, párkrát nás to vyhodilo do vzduchu výš, než jsme očekávali, ale vždycky jsme naštěstí bezpečně přistáli na zemi. (směje se)

Moderátor: Mám tu pro tebe ještě spoustu otázek, ke kterým jsme se nedostali, tak bych se rád zeptal, jestli bys mi mohl obětovat ještě tak deset minut navíc?

Dave: Ano, jistě.

Moderátor: Já se jen podívám vedle, jestli mi tě někdo nechce odtáhnout. Mezitím si pustíme něco od Depeche Mode a pak jednu písničku od Davida Bowieho, a pak ti ještě položím několik otázek. Takže teď uslyšíte béčkovou stranu z nového singlu Wrong – je tu Oh Well v provedení Black Light Odyssey Dub Remix….



DOKONČENÍ PŘÍŠTĚ



rozhovor : BBC 6 Music
překlad : Lucish





    Zpět na hlavní stránku



     


Komentáře (nové dole):


Depeche fan :

6. března 2009, 17:00     

Prosím vás zahlasujte na této stránce http://www.t-music.cz/ a dejte svůj hlas Depeche Mode.Ať jsou na 1.místě :)


sinus :

6. března 2009, 17:18     

Taky můžete hlasovat na Rádiu 1 – tam už DM okupují první příčku :)

http://www.ra­dio1.cz/hitpa­rada/


Helča :

6. března 2009, 20:26     

Opět perfektní počteníčko:-) Těším se na dokončení.
PS: Měla jsem možnost nahlédnout na více stránek o DM a tyto mi příjdou ze všech nejlepší:-) ;-)

Přidej komentář :

Toto není spam.




Výpis všech článků