Dave: Hall Of Fame mě nezajímá


Dave Gahan v rozhovoru pro Wall Street Journal probíral, jak jinak, trochu od politiky, přípravy na turné, a také depešácké fanoušky...





Teď s novým albem jste začali mnohem víc mluvit o politice než dřív. Richard Spencer o vás dokonce řekl, že : "jste oficiální kapelou ultrapravice..."

Dave: Jo, to prohlásil...

A to vás asi pěkně zvedlo ze židlí...

Ano, to co jsme si o něm říkali, to se nedá v živém vysílání opakovat.

Co to tedy bylo?

No... Zkrátka, myslím že je tenhle chlápek je nebezpečný. Podobně, jako jsem říkal v jiných rozhovorech o jiné osobě : Je nebezpečný, a co je na tom nejhorší, je to vzdělaný člověk.

Dodám je, že je hlavou kontroverzní organizace "National Policy Institute". Bylo pro vás důležité, reagovat na něj?

On představuje právě to, o čem si myslím že se v Americe děje špatně. V zemi ve které žiju, a kterou mám rád. Lidi tady začal ovládat strach, a jednat pod vlivem strachu není dobré. Ano, ve světě se děje spousta věcí, které nedokážeme ovlivnit. Ale přece nemůžeme jen tak ukázat na jednu skupinu lidí , a jednoduše prohlásit : "Všichni tihle lidi jsou špatní, a nemůžou být v naší zemi." To není americké.

O albu Spirit jsi říkal, že to není politické album. Ale přeci jen - jsou na něm jistá politická prohlášení: Revoluce...

Hodně písní jsme napsali dávno před tím, než se všechny ty věci udály. Ale ty pocity jsme už měli... Nikdy jsem neposlouchal žádnou hudbu jako politický manifest, ale hudba vždy něco sděluje, někdy prostřednictvím textů, někdy melodií. Pomáhá mi uvědomovat si kdo jsem, jaké je moje místo tady a...jak ty věci cítím. Vždycky se s hudbou nějakým způsobem ztotožňuju, s hudbou ale i s filmy. Takže jo, myslím že tímhle způsobem je naše album, hlavně po stránce textů o tom, že na něco poukazujeme. Něco okolo sebe pozorujeme. A zkrátka něco vyjadřujeme. A je to na tobě, můžeš se s tím identifikovat, nebo ne. Doufejme, že lidé to budou poslouchat a přemýšlet, třeba i sami o sobě. To je jedna z nejdůležitějších věcí. Prostě že si z toho něco vyberou, víš, že si uvědomí, že všichni jsme součástí toho okolo nás.

Když poslouchám na albu jak zpíváš, opravdu to vypadá, jako by hodně písní bylo napsaných až potom, co zvolili Trumpa. Upřímně, tak to na mě působí.

Tak se to někdy v hudbě děje, či ve filmu, že se určité věci stanou v určitý moment, a všichni to s tím začnou spojovat. Umění je v tomhle podivné, dokáže opravdu vyvolat pocity souvislostí. Dává ti nějakou informaci, a umí za tebe vyjádřit pocity... A je to někdy šílené, že se to právě začne dít.

A do toho počítáš i Donalda Trumpa?

Ano, myslím jeho, a všechny okolo něj. On je svým způsobem jen loutka, ale má dost velkou zodpovědnost, jako prezident Spojených Států. A přitom říká a dělá věci, které podle mého názoru nejsou americké.

Včera jsem byl na vaší zkoušce. Zněli jste opravdu jako dobře sehraný tým. Je to tím, že jste pracovali na těch písních celý minulý rok?

Když začneme hrát staré věci, všechno se okamžitě vybaví. Jistě že se snažíme alespoň trochu ty písně něčím osvěžit, zkoušíme v nich ještě najít něco nového. A pak jsme samozřejmě také pracovali na nových písních, aby ten starý materiál dobře fungoval s novým albem. A také jsou tu klíčové skladby, u kterých si prostě nejde ani představit, že bysme je vynechali : Enjoy The Silence, Never Let Me Down Again, I Feel You, Personal Jesus, Walking In My Shoes... Pro mě jsou to jednoduše kotvy setlistu. A okolo toho zabudujeme nové songy, a dáme dohromady dvouhodinovou show... Tím se právě teď zabýváme.



Je těžké uvěřit, že už fungujete přes 36 let. V čem spočívá tajemství dlouhověkosti kapely?

Nemluvit spolu! (smích) Ne, ale malinko pravdy v tom je. Je lepší nechat hudbu, aby dělala vše za vás. Vždy když pracuješ s lidmi dlouhou dobu pohromadě, byť se jedná o skládání hudby, vždycky je nejlepší nevnímat to jako práci. Musíme nějak najít společnou řeč. Víš, známe se navzájem až přiliš dobře. Je to jako dlouhodobé manželství - musíš se naučit aktualizovat vzájemné vztahy, a také samozřejmě hudbu. Myslím si že také hodně pomáhá spolupracovat s novými lidmi.

Vydáváte čtrnácté album. Prodali jste přes 100 milionů nahrávek. A ještě než vyjedete na turné, máte ho pomalu vyprodané...

Ano, ohlásili jsme koncerty po Evropě, a v téhle chvíli je většina show vyprodaná - přes milion vstupenek na 34 koncertů. Nedávno jsme přidali další etapu po Severní Americe. A momentálně se projednává ještě další evropská část.

Máte takovou energii! Ne že by předtím okolo vaší kapely nebyla. Ale cítím to obzvlášť teď okolo vašeho turné. To jak fanoušci doslova pořádají hon o vstupenky na nejlepší místa. Je to něco, s čím už počítáte?

Nejsme z těch, kteří s tím automaticky počítají. S ubíhajícími roky si stále říkáme: "Co když se teď už nikdo neukáže?" Že si všichni řeknou: "Už zase vydali další divnou nahrávku..." Ale musím říct, že okolo nás je opravdu odanný okruh fanoušků. Třeba na posledním turné už si pamatuju stejné tváře z 30-40 koncertů, kterým se vždycky podaří dostat do prvních řad na padesátitisícovém stadionu. To se mi líbí. Je to ohromující - jak dělají věci, a jdou za něčím, co je pro ně v jejich životech důležité. Myslím že tohle je součást naší hudby

Je to tedy klíč vašeho úspěchu? Protože tihle fanoušci jsou doslova zběsilí. Myslím tím - máte klasické mainstreamové fanoušky, a pak tu je to tvrdé jádro fans, kteří jsou velmi aktivní. Třeba tady v New Yorku pořádá fanklub Depeche Mode parties každý měsíc...

Ano, tohle se děje v mnoha městech po celém světě. Já tohle nedokážu vysvětlit, nevím proč se to děje... Vím jen, že za ta léta naše hudba lidi nějakým způsobem oslovuje. Moje úloha v tomhle je vyjít na stage, udělat svojí show, a nezastavit se po dobu dvou hodin. Je tam ta atmosféra komunity, spojenectví... Na tohle se zaměřím, a všechno ostatní v tu chvíli jde stranou. Snažím se všechnu energii dát do show. I když jsem čím dál starší, tak tu stále cítím ty vlny, které mě nesou když jsem na pódiu. Ten okamžik, když je hlas v pořádku, všechno jde tak jak má - prostě se najednou podívám a... je to tam!

Tvoje show na pódiu je velmi intenzivní, plná pohybu, potu, otoček okolo mikrofonu... A jedeš v tom tempu od začátku do konce. Kde čerpáš svojí energii? A co děláš v době mezi koncerty, abys byl fit? Jak chytáš dech?

Nebudu ti lhát, dělám proto opravdu hodně! (smích) Snažím se pořád udržet na vysoké úrovni. Myslím že fanoušci si to zaslouží. Tak jsem to měl vždycky. Kdybych už měl pocit, že to nezvládnu, nešel bych do toho. Prostě bych radši skončil. Bylo by to lepší, než vyjít na pódium, a nebýt schopný vystupovat tak jak bych chtěl. Ale zatím k tomu není důvod. Hlas mi funguje, a cítím se dobře. A my všichni, jako kapela, jsme připraveni na turné. Teď jsme nacvičovali písně ve zkušebně, a už prostě potřebujeme vyjít na jeviště!

Loni jste byli nominovaní do Rock'n'Roll Hall Of Fame...

Ano, a tím to skončilo (smích)

Nevěříte, že byste tam uspěli?

Abych byl upřímný, je mi to jedno...

Vážně?

Samozřejmě, když dostaneš nějaké ocenění za svou práci, je to vždycky příjemné, na minutu se cítíš výjimečně. Ale jakou hodnotu vlastně mají? Když nás někdo nominoval, někteří psali : "Co to je vlastně za kapelu? Vystupují z řady, jdou divní, nepochopitelní, zpívají o sexu..." Já beru spíš jako kompliment, když nás tam vůbec nezahrnou. Já s tím nechci mít co do činění. Vždyť to je přece samotná podstata rock'n'rollu - být jiný, být divný, šokovat...

A také, jak už jsme o tom mluvili, jste kapelou s nejšílenějšími fanoušky. I ti doslova "vystupují z řady". Jak bys popsal vaše fanoušky?

Ano, jsou asi trochu jiní... Ve škole nejspíš byli outsideři, přemýšleli jinak, vypadali jinak, působili jinak... Možná někteří byli jiní i sexuálně, někdo měl třeba jinou barvu... Možná cítili že nezapadají do okolí. Já, Martin a Fletch, i Vince, všichni jsme vyrůstali v prostředí dělnické třídy, na východ od Londýna v Essexu, takže víme jaký to může být pocit. Ale můžeš je spojit dohromady. A to je to, co Depeche Mode fans udělali. A mezi nimi najednou ta odlišnost není důvodem k zavržení, ale naopak důvodem k oslavě.



-sin-


    Zpět na hlavní stránku




Komentáře (nové dole):


Ota :

13. března 2017, 18:41     

RICHARD SPENCER MÁ SAMOZŘEJMĚ V MNOHA VĚCECH PRAVDU, JEN SOUČASNÉ POLITICKÉ POSTOJE DM BYCH NEOZNAČIL ZA ULTRA PRAVICOVÉ, ALE SPÍŠE ULTRA LEVICOVÉ. JEJICH VIDEO KLIP K WTR JE TOHO DŮKAZEM. ODKAZ NA PROJEVY LENINA Z DOBY PŘED VELKOU ŘÍJNOVOU REVOLUCÍ, VOUSY ALA KAREL MARX A FRIEDRICH ENGELS, JSOU SICE NADSÁZKA (DOUFÁM), ALE I TAK TO O JEJICH NÁZORECH ŘÍKÁ, ŽE ROZHODNĚ NEJSOU PRAVICOVÉ. O TOM JAK POPISUJÍ SVOJE FANOUŠKY V POSLEDNÍ OTÁZCE ANI NEMLUVĚ. PO RANNÍM KAVIÁRU SE ŠAMPAŇSKÝM SI HOŠI POPLÁČOU NAD TÍM JAK JSOU SI VŠECHNY NÁRODY A VŠECHNA NÁBOŽENSTVÍ BLÍZKÁ A JAK JE TRUMP STRAŠNĚ NEAMERICKÝ. ONI TO JAKO BRITOVÉ PŘECI MUSÍ DOBŘE VĚDĚT CO JE SPRÁVNĚ AMERICKÉ A CO UŽ NE. SPOLU S RODINOU JSEM SI POŘÍDIL PŘES DVACET LÍSTKŮ Z TOHO VÍCE NEŽ MILIONU. JESTLI HODLÁ DAVE A OSTATNÍ BLÁBOLIT TYTO SVOJE PRAVDY I V RÁMCI TURNÉ TAK SE JICH ASI ZAČNU ZBAVOVAT HNED PO STOCKHOLMU. PÁR LIDÍ URČITĚ BUDE RÁDO, ŽE SI KOUPÍ LÍSTEK NA VYPRODANÝ KONCERT A JÁ SI UŠETŘÍM DALŠÍ A DALŠÍ ZKLAMÁNÍ. JESTLI NEBYLO LEPŠÍ KDYŽ ZPÍVALI O SADO-MASU…

Přidej komentář :

Toto není spam.




Výpis všech článků