Dave: ďábel číhá všude


Zajímavý, a celkem otevřený rozhovor poskytl cestovatelskému magazínu Forward Travel Dave Gahan. Témata se tentokrát točila okolo různých měst, cestování, i o vlezlých fanoušcích...





Davide, jaké bylo podle tebe nejdivočejší turné Depeche Mode?

Určitě Devotional Tour v 93 roce, které jsme ještě protáhli jako Exotic Tour do roku 94. To turné se nejvíc zvrhlo. Užíval jsem si nekončící večírky, až se stalo to, co se muselo stát, v Los Angeles v roce 1995. I když nemám čeho litovat, už bych o tom nechtěl mluvit. Jestli hledáš nějaké "kuriózní" informace, najdeš toho spoustu na internetu...

Když někam cestuješ, obtěžují tě hodně fanoušci?

Někdy víc než bych si přál. Chápu to šílenství u teenagera, ale u dospělého? V pár rozhovorech jsem o sobě přiznal: jsem dlouhodobý fanoušek Davida Bowieho. Ale dlouho jsem nemohl sebrat odvahu, abych překonal bariéru, a setkal se s ním osobně. Nakonec jsme se setkali v New Yorku, a bylo to okouzlující.

Měl jsi v nějakém městě s fanouškem konflikt?

Jednou jsem se procházel se ženou po Paříži. Najednou jsme si všimli, že za námi pořád jede nějaký chlápek v autě. Bylo zřejmé, že nás sleduje. Jel pořád pomalou rychlostí za námi. Tak pokračoval dlouhou dobu, až nakonec vystoupil z auta, a požádal mě o fotku. V tu chvíli jsem odmítl, řekl jsem mu, že tohle není zrovna dobrý způsob, jak s někým navázat kontakt.

Máš rád Paříž, jako výletní místo?

Mám jí rád jako město, i když je pravda, že už je vyhlášená svojí specifickou pověstí - která není úplně pozitivní. Ale to není vina města, spíš jeho obyvatel. Vnímáte od nich určité "špatné vlny". Jakoby říkali svým postojem : "Hele, vzdej to kámo, nikdy nedosáhneš naší úrovně, nás Pařížanů..." Alespoň já to tak vnímám. I když to nemá nic společného s celým zbytkem Francie.

Jaké město bys doporučil slavným, ale plachým muzikantům, jako místo pro žití?

Bez váhání: New York, kde bydlím i já. Tam je fenomén fanouškovství o něco lepší. Samozřejmě, existují lidé z jiných míst, kteří mě zastavují na ulici s žádostí o fotku nebo autogram. Je to něco, s čím žiju téměř denně. Je to už méně příjemné, když jdu se svými dětmi nebo s ženou. Nebo když na mě čekají u vchodu do domu. To už je pro mě příliš osobní.



Ale Newyorčané jsou prý stejně arogantní jako Pařížané, co myslíš ty?

Dobrá, Newyorčané nejsou typičtí Američané. Chovají se jinak, než zbytek Ameriky. Zdejší lidé jsou svět sám pro sebe, nestarají se o to, co se děje u sousedů, stejně tak jako v sousedních státech. Pořád ale považuju za privilegium, že si můžu dovolit mít tu dům, a žít tady, už dobrých patnáct let. Je to inspirující a vzrušující město. Mojí nejlepší hudbu jsem složil v New Yorku. Chodím každý den do studia, které mám deset minut od bytu. Skládám, hraju, a občas z toho vznikne kousek něčeho... Spousta toho zahodím, ale strávím tam každý den alespoň chvilku, pro jistotu.

A jaký žiješ v New Yorku život? Vyrážíš často ven?

Ano, občas chodím na filmy, navštěvuju muzea... Miluju procházky jen tak, bez pevného cíle. Objednat si pizzu, a jen tak sledovat lidi. Dát si šálek kávy na mém oblíbeném místě ve West Village. Nechci se pořád opakovat, ale New York je prostě fantastické místo. Nemusíš tu o nic bojovat.

Vidím to, jak působíš uvolněně. Vzpomínám si na rozhovory z 90.let, kde jsi působil opravdu divoce. Dnes vypadáš opravdu vyklidněně. Chybí ti ty jízdy z minulých turné?

Nechybí mi nic z toho. Jasně, byl jsem mladý a bezstarostný, a mohl jsem se opíjet každou noc. Tyhle věci už ve starším věku dělat nemůžeš, protože by tě to už stálo sakra draho...

Už jsi mnohokrát zmizel a zase se vrátil do hudebního byznysu. Jak si udržuješ svoje iluze...?

To je snadné. Dřív jsem byl víc ambiciózní, a cítil jsem se víc pod tlakem, to byly jiné časy. V současné době už nemám potřebu nikomu nic dokazovat. I když připouštím - sám sobě ano. Já jsem svůj nejpřísnější kritik. To co mě u toho drží po celou dobu, je vášeň pro hudbu. Mým jediným cílem je vytvořit něco, co stojí za to, a podávat výkony na vysoké úrovni.

Co bys poradil umělcům, kteří si prošli závislostí na drogách, a chtějí zůstat čistí? Je tu nějaké město, které může pomoci? Jak jsi to překonal ty?

Je to nemoc. Ďábel číhá všude, a je nenápadný. Je nezbytné, aby se vyhýbali místům, kudy chodí. I když jsi z toho venku, pořád můžeš selhat...



-sin-

    12 března 2017

    Zpět na hlavní stránku

    
SLEDUJTE NÁS:

                   


    




Komentáře (nové dole):







Přidej komentář :



Toto není spam.







Výpis všech článků




SLEDUJTE NÁS