Jak se to seběhlo, že jsi vystoupil v Royal Albert Hall?

No, měl jsem telefonát od Davida - vlastně to byla textovka, skutečně - a tam stálo : "Nechtěl by sis zabrnkat na klavír na téhle akci...?", což byl ten charitativní "Teenage Cancert Trust" koncert. A moje první reakce byla : Fajn, doufám ale že to je pozvání od celé kapely, nejen od Davida. Takže jsem mu hned tuhle otázku položil, a on povídá : "Ano, defintivně." Vlastně jsem s rozhodováním neotálel ani vteřinu, hned jsem si řekl že je to výborná věc - z mnoha důvodů. Částečně proto že to je výborná příležitost jako taková, to je jasné. Ale také jsem si říkal, že už dávno jsme se měli dát dohromady a udělat nějaké společné setkání - prostě jen tak poklábosit.

Byla nějaká porada o tom, kterou píseň zvolíte, nebo přišlo nejjednodušší dát Somebody?

Myslím že návrh Somebody byla rozumná volba - je to jedna z věcí kterou všichni dobře známe, a její nacvičení nezabere příliš času. Respektive, pokud by se nám podařilo mít příležitost jí nazkoušet, protože vše se mělo odehrávat v jeden den - kdy bylo třeba nacpat celou tu produkci kapely do prostor Royal Albert Hall, plus ještě tuším 6 hráčů na smyčce, kteří měli nazkušovat další dvě písně. Takže zkrátka nejlepší bylo nacvičit co nejjednodušší song. Naštěstí to byla pro mě hračka - ta píseň (klavírní motiv) je stále a nenávratně zakořeněný v paměti mých rukou.

Jaké pro vás bylo přijetí publika?

Bylo to poněkud mimořádné, o tom není pochyb. Hodně povzbudivé, měl jsem z toho husí kůži. No...a vůbec, celý ten den byl pro mě skvělý. Pro mě se to neskládalo jen z té chvíle na pódiu, ale i z toho, že jsme se viděli s Martinem, Fletchem a Davidem, a řádně spolu pokecali jako za starých časů. Prostě zase vidět jak se ostatní mají. Martina a Fletche už jsem neviděl pěkně dlouhou dobu, a bylo vskutku zajímavé to dohánět. A potom, samozřejmě, to zakončení večerním vystoupením, které se povedlo perfektně a lidé reagovali nádherně. Později jsem na to slyšel spoustu kladných ohlasů.

Dnes večer v O2 Aréně jsi právě viděl show Depeche Mode. Jaké je to z druhé strany?

Jasně, v Royal Albert Hall nebylo možné úplně důkladně sledovat koncert, protože jsem musel být připravený, a celkově mě rozptylovaly různé věci, které se ten večer udály. Dnes jsem se přišel podívat na show pořádně, takže si myslím že teď jsem mohl vidět Depeche Mode čistě jako fanoušek. A byl to dost zajímavý, příjemný zážitek. Víte, u každé písně jsem měl nějaké pocity, pochopitelně, znal jsem je tak dobře... A když jsem je slyšel ve verzích v jakých je hrají teď, vzpomínal jsem na verze jaké jsme hráli dřív a porovnával... Moje názory na jednotlivé písně jsou různé. Ale celkový zážitek byl, že jsem si to užil, kapela předvedla vynikající výkon, a sami vypadali že se dobře baví. A publikum byo skvělé!

A poslední věc, kterou bys chtěl říct...?

Díky za všechny zprávy které mi začaly chodit hned od druhého dne - krásné zprávy od lidí kteří psali že byli unešeni, a opravdu potěšeni tím co se stalo, a že už nikdy nevěřili že něco podbného uvidí. A tak... Jo, bylo to opravdu skvělé, díky vám!



Royal Albert Hall - reportáž







-sin-