30 let Depeche Mode - díl 3.


Píše se ještě rok 1980, a čtveřice mladíků se mění z Composition Of Sound na Depeche Mode. Tři "slušní chlapci" a jeden rebel za mikrofonem, tak by se dala nazvat tehdejší sestava. Polovinu koncertních skladeb stále tvoří předělávky, ale v hlavě mozku kapely Vince Clarka se již rodí vlastní nové a chytlavé melodie. Současně s tím se z Londýna z ještě doutnajících trosek punku a glam rocku šíří scéna New Romantics...








V posledním ročníku na základní škole objevuje Gahan punk, a objíždí koncerty The Damned či The Clash. "Ve skutečnosti jsem příliš neprožíval to, o čem The Clash zpívali. Jejich prvnímu albu jsem úplně neporozuměl. Ale tehdy jsem na ně chodil, protože se mi líbil jejich postoj a koncertní energie." Dave dokázal zkombinovat své hlavní dvě záliby - punk a umění, a zapsal se na Southend Art College, kde : "...jsem úplně propadl Generation-X a The Damned. Nosil jsem oblečky ze sex shopu. Nalepili jsme na sebe různé samolepky, a chodili do hříšných londýnských klubů, jako bylo Studio 21."

Přestože Gahan nebyl jediná "alternativní postavička" v Basildonu, bylo téměř nemožné rozšířit tuto (jinde vzkvétající) scénu i sem, do malého města. A tak lidé jako on jezdili do Londýna či Southendu, kde byli místní více tolerantnější. "John Lydon a Georde O'Dowd (Boy George) si zvykli jezdit do Southendu," vzpomíná Dave, "George na sobě nosil šílené modely, jako manekýn, a dostával se kvůli tomu do problémů. Byli tam skvělí lidé, jako Steven Linnard (nyní úspěšný módní návrhář), hodně odlišní od mých drsňáckých kámošů z Basildonu. Sice taky darebáci, ale s citem pro umění."

"Dost mě to celé otravovalo, i když určitým způsobem to bylo vzrušující. Žil jsem dvojí život - jeden s partou z umělecké školy, a druhý doma v Basildonu. Tady jsem sice přišel do hospody s make-upem, ale protože jsem se znal s místními štamgasty, bylo to v pohodě."

Podle Daryla Bamonta byl "Dave v Basildonu vždycky jako ryba na suchu. V 70.letech to byla díra plná násilí. Utíkal před tím do londýnských klubů. Jezdil tam vlakem, a zrovna u basildonského nádraží stála ta nejhorší putyka plná rváčů. No a když před ní postával 15-letý vymóděný a nalíčený kluk, tak tam samozřejmě schytal nejednu ránu. Tak takovéhle byly Gahanovy vzpomínky na Basildon, a nejspíš byly jedním z důvodů, proč nakonec začal žít v Americe. To Fletch a Martin byli mnohem klidnější. Chodívali do divadla Towngate, což byl bar mnohem načinčanějšího rázu, spíš takový hipísácký. Scházeli se tam lidé v záplatovaných džínách a drnkali na akustické kytary. Takže jejich pohled na Basildon byl jinačí, než ten Davidův, který se setkával se skutečným životem ulice."






V roce 1979 poznává Dave na koncertě Damned svou přítelkyni Joanne. "Byla jednou z party pankáčů v Billericay. Fantastické bylo, že jedna z jejích oblíbených kapel byli punkoví předchůdci Tubeway Army. Takže díky tomu chodila i na koncerty Garyho Numana, když hrál v Londýně či poblíž." V době, kdy Numan přešel k elektronické muzice, byl Gahan také jeho fanoušek, a při jeho turné na sklonku roku 1979 sjížděl koncerty po celé zemi.

Krátce poté co se Gahan připojil k Composition Of Sound, navrhl tento módou zainteresovaný zpěvák nový název kapely - frázi, kterou zahlédl na obálce francouzského časopisu : Depeche Mode. Clarke připouští : "Líbilo se nám prostě, jak to znělo." Aby se zdáli ještě více umělecky-exotičtí, trvali ze začátku dokonce i na zvláštní výslovnosti "depešej". Podle přátel kapely přijali tento nový název zhruba po šesti nebo sedmi vystoupeních Composition Of Sound s Gahanem, ale přesný čas už si nikdo nevybavuje. Nazývat se "Depeche Mode" bylo trochu zvláštní a umělé, pro partu z poměrů basildonské pracující třídy. Ale Gahan si v průběhu jeho návštěv Londýna v roce 1980 vypěstoval zálibu v honosně nablýskaných a sebevědomých pózách.

"Depeche Mode byli absolutně nezkušení, byli to všichni kluci okolo 18 let," šklebí se Daryl Bamonte. "Byla to vskutku bizarní směsice. Dave tíhnoucí k punkové scéně, Fletch poslouchající cosi jako Grahama Parkera, Martin a jeho Kraftwerk, Jonathan Richman a spousta jiných věcí. Dave viděl Clash ve svých čtrnácti letech, a dostal se přímo do klůbů typu Billy či Studio 21. Myslím že Vince shledal na Davidovi zajímavé právě tohle. On zkrátka přitahoval pozornost."

Gahan si užíval undergroundový svět tehdejší doby, podobně jako většina jeho vrstevníků. Okrajové periférie až teprve teď zachytily proměnu "Kultu Beze Jména" (neboli post-punku a hnutí okolo Joy Division) v mnohem avantgardnější a jemnější kult - New Romantics. Plamínek tohoto hnutí byl zažehnut londýnském klubovém životě na jaře 1978, když byl na Dean Street 69 potevřen klub Billy's. Ze začátku fungoval pouze o pátcích, a přitahoval gaye s uměleckými sklony. Poté však dva stálí DJ's Rasty Egan a Steve Strange zavedli úterky, na kterých si založili vlastní scénu. Plakáty začaly lákat na akce typu "Bowie Night", s nápisy typu : 'Fame, Fame, Fame, What's Your Name?'

I když hráli Bowieho písně, vkládali do nich svou vlastní stylizaci. Samozvaný módní guru Peter York to shrnul koncem 80.let, když napsal : "Bowieho muzika přicházela s určitým vzhledem. Chlapci a dívky netrpělivě čekali na jeho další vizuální převtělení stejně jako modní svět sledoval Paříž. Vzhled byla určitá životní cesta. Klub Billy's také definoval určitý životní styl, střežený exluzivní ostrahou u dveří. Klub efektivně přetvářel módu 60.let do nové formy, barvité a vyparáděné. Což bylo nekompromisně hlídáno samozvaným "módním policajtem" u dveří, Stevem Strangem (původním jménem Steve Harrington, bývalý zpěvák punkových Moors Murderers). Bowie sám se vrátil k make-upu a avantgartním oblekům když natáčel své transvetitní promo video Boys Keep Swinging roce 1979 (pozn. překl. : David Gahan hodně obdivoval Davida Bowieho, a v počátcích se inspiroval na jevišti jeho koncertními pohyby. V tomto videu můžete porovnat :). O rok později Bowieho "Pierot Clown" outfit v Ashes To Ashes jasně poukazoval na New Romantics, a udržel si svou neochvějnou pozici použitím Steva Strange ve videu." Další singl Fashion z roku 1980 se poté stává jakousi hymnou novoromantiků.

Novoromantismus vycházel v podstatě z glam rocku - podobně se vyznačoval kabaretními módními kreacemi, líčením, různými karikaturními obleky či "předpotopní" módou vycházející z anglického romantismu. Oproti glam rocku však novoromantismus přicházel spíše se syntezátorovou muzikou, jemnějšími a náladovými melodiemi. Hodně zde byl zdůrazňován kontrast se starou "romantikou" a moderními technologiemi.

V Londýně, ale i v dalších velkých britských městech vzniká mnoho dalších klubů laděných na podobnou notu, mezi jinými i legendární klub Crocs, o kterém bude později ještě řeč. Tato klubová scéna se stala živnou půdou a inspirací pro tvorbu souborů jako Ultravox, Visage, Softcell, The Human League, Duran Duran, Spandau Ballet a....Depeche Mode.

Mezitím Composition Of Sound pilně zkoušeli téměř každý večer ve Vinceho garáži, jak uvádí jeho matka, přičemž všichni měli na hlavách sluchátka, takže se v místnosti ozývalo jen "vražedné klapání" kláves. Později se dostali do skladiště mítního kostela, kde se však, podle Fletche "museli chovat slušně a nedělat hluk."






Po Gahanově premiéře plné nervozity v St.Nicholas následoval další koncert, tentokrát v Alexandra Pub v Southendu, vyhlášeném motorkářském klubu. Byl to vskutku bizarní pohled, když přišli na pódium se všemi jejich sytntezátory - avšak jejich noví přátelé ze spolku novoromantiků a futuristů při koncertu rozpoutali hotovou bouři. Dokonce i motorkářům se to líbilo. Setlist raných Composition Of Sound obsahoval řadu písní které se později nikdy nedostaly na nahrávku: Reason Man od The Everly Brothers, Price Of Love, Tommorow's Dance, či I Like It . Jedna z koncertně nejlepších byla Photographic, která zněla poměrně temně. Rovněž tu bylo pár věcí které byly tvrdě elektronické - jako Television Set, zmíněná Reason Man, či Addiction (pozn. překl : tato píseň se občas označuje jako Ghost Of Modern Time).

Naše basildonské hudební naděje měli za sebou sotva tři měsíce hraní, a už jim vyšla první nahrávka. Jednalo se o Vinckův track Photographic. Rozhodli se jej vybrat jako jejich první demo, a poté jej nabízeli booking agentům na dvou menších, ale o to důležitějších místech. Prvním byl klub Bridge House v Canning Town. Daryl Bamonte vzpomíná "Prvních několik akcí v Bridge House bylo dost prázdných. Dostali tam volné středy na koncerty, a kapela hrála doslova pro desítku lidí..."

Dalším důležitým místem byl klub Crocs v Rayleigh (ano, ten Crocs který byl o pár odstavců výše zmiňován). Od 16.srpna 1980 tam startovali na pravidelné "synth disco night". Pro tehdejšího školáka Daryla Bamonta "...tam byli spíše starší lidi, okolo dvacítky. Mohli jste tam zastihnout třeba bratry Kempovy ze Spandau Ballet, nebo Mikey Craiga z Culture Club. Scházela se tam celkem undergroundová sorta lidí, hodně pestrá a kreativní co se týče vizáže. Spousta fandů rockabilly, novoromantici, skinheadi, či týpci co vypadali jako z Kid Creole...




pokračování příště



(zdroj: Depeche Mode Biography by Steve Malins)




-sin-


Celý seriál : 30 let Depeche Mode




    16 května 2010

    Zpět na hlavní stránku

    
SLEDUJTE NÁS:

                   


    




Komentáře (nové dole):




Nick :

16. května 2010, 14:34     

výborný, good job, děkujeme


Moogy :

16. května 2010, 15:51     

Ten tancující David Bowie má něco do sebe :) Dave od něj asi něco převzal, a Bowie zase něco od Elvise. Každý měl svůj vzor.


sinus :

16. května 2010, 17:37     

Kdyby existoval stroj času, rád bych si zajel na dovolenou třeba na týden do klubového života Londýna raných 80.let… Navštívit Crocs, nebo třeba později Batcave… Fascinuje mě, že tam existovaly kluby zaměřené na určitou hudební scénu, vystupovaly tam kapely daného žánru, a které okolo sebe sdružovaly komunitu příznivců tohoto stylu… To si v našich podmínkách nedokážu představit. Maximálně tak rozdělení „rockáč“ nebo „diskotéka“, kde se stejně hraje mišmaš všeho.


…ale kdoví, třeba by mě to zklamalo :)


rosta rys :

22. září 2011, 21:10     

mam v tom chaos a to drogy neberu yavolej dave 737838020


dfiagonala :

9. listopadu 2014, 12:29     

Krásný článek, úchvatní Depešáci! Kéž žijí navěky… .….….….…..





Přidej komentář :



Toto není spam.







Výpis všech článků




SLEDUJTE NÁS