Vzpomínka

už nikdy neuslyšíš
tóny hudby
už nikdy neuslyšíš
slova sudby
všechno je zahlušeno,
ticho všude ječí
zabodává se ti do neslyšících uší
na tvůj hrob tečou slzy
ptají se, proč takle brzy?
na hrobu sedí chlapík a brousí si kosu:


JÁ JENOM KONÁM. TOHLE JE OSUD.