Váhavé rty ( melancholická )

Obnažená kráska v obrysu svíce
večerním deštěm surově zbita
ukradena při rozmaru měsíce
před slzami bedlivě skryta.

Nebe své hvězdy převléká
do melancholických perletí
už jen poslední kapka stéká
ji pozvolna po pleti

když se den v noci probouzí
nevinností celá se třese
po jeho dotecích zatouží
on nedočkavě přivane se

prochladlé ruce ve svých třímá
polibky dříve posílal potají
bůh na oltáři naše karty snímá
ta nejkrásnější slůvka pošeptá ji

bídný malíř obraz navěky kreslí
štětcem svádí modrobílou sukni
kam jste sny zlé oběť unesli
tonoucí úsvit rozhostí se za okny

souzený chrám z karet se bortí
ráno na duhových barvách lpí
poprvé střetnou se váhavé rty
teď ona v mých představách spí.