Utýraná…
(věnováno všem obětem domácího násilí)

Zašlá sláva ztracených bitev
poražená tvář v ponížení sténá
na dlažebních kostkách krev
bezohledný tyran beze jména

přede mnou bezvládné tělo trýzní
neustávající křik nikoho nevzbudí
kousek neosvětlené zdi potřísní
pohled do očí lidské zrůdy

v nichž odhodlaná zlost se zračí
chladná peřina ubohé křivky lemuje
noc ke dni mílovými kroky kráčí
ona nespravedlivému osudu vzdoruje

naposled ji párkrát bezcitně udeří
červený inkoust valí se z pusy
odřenou klikou u vchodových dveří
vlastní krví se v okamžiku zadusí

toužila jen po láskyplném pohlazení
u rozkopané díry krásné poupě ční
nepřežila však útrapné zacházení
zítra rozezní se tóny smuteční...