Milostná silueta

Ve tmě se mi zjevila
silueta překrásné ženy...

Kolem sebe svatozář
možná zklamaná, že
nastavila lásce tvář...

Přistoupit snad trochu blíže
snažit si v jejich očích číst
jak v tajemné knize
vytrhnout z ní list
zaměnit za nový
přeskočit smutný děj
pohrát si se slovy...

Ve vlasech hebounce ji voní
červená smyslná orchidej
pojď, alespoň na chvíli
se nesmělému poetovy vzdej
vroucí noc skleněné slzy roní
vždyť i nebeské hvězdy ví,
že každý milostný verš
píšeš jen a jen pro ni...

Tichem se linou básně
symfonie zmaru a utrpení
oba náhle touhou oslepeni
své rty na mé něžně tiskne...

V pokušení ale nastal
bázlivý sluneční svit
paprsky jsou vrazi
delší čas nám schází
příští noc však prosím,
zase přijď...