Krutá Lyra

Nechť písmo na blankytném papíře,
zjeví ti mé tajné nitro ve víře,
že láskyplně milovat je růže trn,
že dávat ti své srdce byl jen mladický nerozum,
že cit je pouhým otrokem omamného chtíče,
co podřízen je něžnosti té matce v kruté lyře.

Tak poznáš city v srdci navždy vryty,
co Amorův šíp Romantice cejchem přisudil,
že blázni milují obchod s hříchy,
že lstivá krutost matkou stala se jim,
proto pros bohyni ať zanechá tě bez viny,
bez poskvrny v chladné zemi
a bez nástrach milující ženy.

Nedurdi se nad písmem Spravedlnosti znám,
v což doufáš blázen jsi to poznáš sám,
že znamení pokory máš stejné - skryté snad?
Vlastním chladem v nitru zkonáš i přes tisíce rad.
Nevěříš? Pak stonásobný hlupák v tobě se skrývá,
v domění co mysl zkaluje slastně se dívá,
jak nalháváš kolem sebe květy co dovedou tě do nebe,
že pocházejí od krále světla o tom se řeč nevede.